Ústavní soud se k porodům doma vyjádřil již podruhé. Nejprve se tak stalo v případě rodičky, která vinou státu a jeho politiky nemohla mít porodní asistentku u svého domácího porodu. Její případ je již ve Štrasburku a pro Českou republiku to nevypadá moc dobře. Rozhodnutí Ústavního soudu bylo zajímavé v tom, že bylo posledním výtvorem Elišky Wagnerové, která v odmítavém usnesení zároveň naznačila, že stížnost není neopodstatněná a že právo ženy bylo porušeno. Proti tomu se vyrojilo rekordních 9 odlišných stanovisek ostatních soudců.
Podívejme se například na názorový posun ústavní soudkyně Ivany Janů, nejprve vystupující s disentem proti odůvodnění Wagnerové na začátku roku 2012 a následně jako předsedkyně senátu podepsané pod osvobozujícím nálezem v případě kriminalizované porodní asistentky Ivany Königsmarkové. V podstatě se to dá shrnout tak, že jsme se za rok stali moderním právním státem 🙂
Únor 2012:
„Závěrem je nutno položit otázku: jaké rodinné soukromí či osobnostní právo těhotné ženy stát porušuje, pokud si tato může zvolit legální porod doma nebo využít porodní zařízení, kde má odbornou lékařskou péči včetně pediatrické, pro sebe i dítě. Každá volba má svá rizika, za která je nutno přijmout osobní odpovědnost.“
V podstatě odmítla právo na porod doma se zdravotnickým pracovníkem a to, že by odpírání zdravotní péče u porodu doma nějak zasahovalo do práv ženy.
Červenec 2013:
A teď, když je na pořadu dne ústní jednání u Evropského soudu pro lidská práva, soudkyně poukazuje na moderní demokratický a právní stát, který chrání individuální a nedotknutelnou svobodu související s důstojností člověka, jejíž součástí je i svoboda v osobních věcech doprovozená určitou mírou přijatelného rizika. „Právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu – z hlediska rodičů – je limitováno jen zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte, tento zájem však nelze vykládat jako jednoznačnou preferenci porodů ve zdravotnických zařízeních.“
To nelze chápat jinak než, že těhotná žena se svým partnerem se může v otázce svého porodu rozhodovat a přijímat přijatelné riziko včetně porodu doma. Toto jejich právo by však nemělo ohrožovat zdraví dítěte – tudíž implicitně u takového porodu by měla být zdravotní péče. Taková péče logicky nemůže být nelegální.
Nepodložené výroky lékařů
Teď bych věnovala prostor tomu, jak lékaři v médiích komentovali rozhodnutí Ústavního soudu, údajnou nebezpečnost porodu doma a nemocniční bezpečí.
- Ředitel Nemocnice Milosrdných bratří Josef Drbal uvedl, že porodní sál považuje za daleko bezpečnější a lepší situaci než porod doma.
- Přednosta porodnicko-gynekologické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě Vít Unzeitig uvedl, že lůžkové zařízení přestavuje bezpečí a čím je starší, tím méně porod doma schvaluje.
- Zdeněk Mrozek, viceprezident České lékařské komory, označil porody doma jako zbytečné zvyšování rizika jak pro matku, tak i pro dítě oproti porodům, které probíhají v nemocnicích.
- Místopředseda České gynekologické a porodnické společnosti Vladimír Dvořák si pro tentokrát odpustil označení fanatičky pro ženy rodící doma, ale uvedl, že nemůže v žádném případě doporučit domácí porod. Podle něj může skončit tragicky kvůli chybějícímu patřičnému zázemí.
- Pro primáře gynekologicko-porodnického oddělení Fakultní nemocnice Brno Petra Janků je z medicínského hlediska porod v domácnosti nepřijatelný, hrozí prý daleko větší rizika než při porodu v nemocnici.
- A známý sexuolog Radim Uzel zase míní, že není sporu o tom, že domácí porod představuje pro rodičku i novorozence větší riziko.
- Podle Martina Čihaře, místopředsedu České neonatologické společnosti, hrozí při porodu doma velké množství rizik a děťátko je velice ohroženo. Při komplikaci pak nejde o nic menšího, než že dítěti nebo mamince jde o život.
Samostatně bych pak chtěla zmínit zástupce Ministerstva zdravotnictví Ferdinanda Poláka, pro kterého „je těžko představitelné“, že dochází ke „zbytečným úmrtím díky prostě neodůvodněným představám některých jedinců“. Vlastně s ním souhlasím – je těžko představitelné, že může docházet ke zbytečným úmrtím tím, že kvůli neodůvodněným představám některých jedinců stát brání poskytování péče u porodu doma. Za zhlédnutí rozhodně stojí pořad Události, komentáře (od 5. minuty) a afektovaný výstup pana náměstka v duelu s právničkou Adélou Hořejší.
Jak se na stejnou otázku dívají zahraniční autority?
Pro srovnání se podívejme na názor Mezinárodní federace gynekologů a porodníků (FIGO):
„Existují pádné důkazy o tom, že porod mimo porodnici, asistovaný registrovanou porodní asistentkou je bezpečný, a mnohé matky jej preferují. Ženám by neměla být tato možnost odpírána jen proto, že neexistuje právní úprava, která by umožňovala porodním asistentkám vykonávat svou profesi v místě, které si žena pro svůj porod vybere.“
Rovněž Světová zdravotnická organizace považuje porod doma za bezpečnou alternativu a kromě toho, že respektování volby ženy ohledně místa porodu řadí mezi „praktiky, které jsou jednoznačně prospěšné a měly by být podporovány“, tak uvádí:
„Kde by tedy měla žena rodit? Můžeme bezpečně říci, že žena by si měla zvolit místo, kde se cítí bezpečně, a na takové periferní úrovni, kde je dostupná náležitá péče (FIGO 1992). U těhotných žen s nízkým rizikem to může být doma, na malé porodnické klinice nebo v porodním centru ve městě, a možná i na porodnickém oddělení větší nemocnice. Musí to však být místo, kde bude veškerá pozornost a péče soustředěna na její potřeby a bezpečí, a které bude co nejblíže jejímu domovu a kultuře. Jestliže se má porod uskutečnit doma nebo v malém periferním porodním centru, měl by být v rámci příprav na porod sestaven plán pro případné převezení do řádně vybaveného zařízení.“
Závěry řady zahraničních výzkumů prokazují, že za splnění podmínek (nízkorizikovost ženy, péče porodní asistentky a zajištění návaznosti péče) má péče porodních asistentek včetně porodů doma stejné nebo lepší zdravotní výsledky na straně matky i novorozence a zajišťuje méně zásahů a méně poranění.
Mezi emotivními postoji českých lékařů a Ministerstva zdravotnictví a mezi prohlášeními zahraničních autorit a výzkumníků založených na důkazech je značný rozdíl. Co je asi za názory českých lékařů? V lepším případě nekritické přijetí „pravdy“ a její reprodukce bez obeznámení se s realitou, v horším případě úmyslné mlžení a manipulace ve snaze zachovat mocenské postavení a monopol lékařů na porodnickou péči. Například VZP na dotaz jedné z klientek na úhradu služeb porodní asistentky při domácím porodu uvedla, že úhrada péče není stanovena právě z důvodu „zásadního a kategorického odporu lékařů – gynekologů a dalších odborníků.
Pokud by těmto českým lékařům skutečně leželo na srdíčku blaho rodiček a novorozenců, tak by jistě nezamlčovali ani rizika péče nemocniční, která dosahují závratné výše. Podle oficiálních čísel asi 8-12 procentům pacientů přijatých do nemocnic je způsobena újma během poskytování zdravotní péče. Kdyby tedy byli skutečně objektivní, museli by říci – ano, porod doma je rizikový, ale minimálně stejně rizikový je i porod v nemocnici (u nízkorizikové ženy). Ovšem s ohledem na některé praktiky používané v českém porodnictví a poměrně vysokou mateřskou úmrtnost je otázkou, zda by u nás případný výzkum neodhalil mnohem vyšší rizika nemocnice.
I čeští lékaři a lékařky se začínají ozývat…
Někteří čeští lékaři a lékařky začínají na oficiální demagogii poukazovat anebo kritizovat současný systém péče:
- Lékařka Jana Tomasová Studýnková ze sdružení Pro Přirozený porod napsala několik otevřených dopisů představitelům lékařských společností, ve kterém je upozornila na vědeckou nepodloženost jejich tvrzení o údajné nebezpečnosti porodu doma (otevřený dopis rezidentovi ČLK Kubkovi, otevřený dopis předsedovi ČGPS Dvořákovi, reakce Dvořáka a další reakce lékařky).
- Neonatolog Václav Kozák otevřeně popisuje „hysterickou propagandu“ směřující proti porodům doma a praktiky v porodnicích.
- I gynekoložka Tereza Kosová popisuje nevyhovující a neprofesionální přístup v porodnicích a také otevřeně hovoří o systémových problémech porodnické péče, včetně ponižujícího vzdělávání porodníků a důvodech nedostatku žen-lékařek a ovládnutí oboru muži (video záznam zde, příspěvek od 6:40 minuty).
Věřím, že naposled jmenovaným a podobným lékařům a lékařkám se do budoucna dostane více mediálního prostoru než jen těm, co jsou sice nejhlasitější, ale svá tvrzení nedokáží odborně podepřít a ve finále jsou právě oni nebezpeční, protože svou agitací ohrožují dostupnost péče pro ženy, které si přejí porod doma, a jejich děti. Právě na základě relevantních informací mění své názory i soudci, jak se možná stalo v případě soudkyně Janů.
Závěrem bych se s Vámi chtěla podělit o dva zajímavé blogy zkušenosti Čechů/Češek se zahraničním porodnictvím – jeden o domácím porodu v Anglii, druhý o porodnici v Norsku.
Pokud jste dočetli až sem a považujete za smysluplné prosazování dosud potlačovaného práva žen na bezpečný a svobodný porod (ať již doma nebo v porodnici) prostřednictvím práva, zvažte prosím členství v klubu dárců Lidi ligy nebo přímo podporu zastupování porodnických právních případů (zde naleznete i popis některých případů žen, které aktuálně řešíme). Děkujeme.