Velevážený pan prezident
Na jednu stranu zde máme Václava Klause, na kterého bylo vystřeleno pár plastových kuliček. Ty sice mohou někoho i vážně zranit, zejména pokud zasáhnou oči, ale střelec evidentně dle videozáznamů mířil na tělo. Bylo zjevné, že střelec neměl v úmyslu prezidenta zranit, ale šlo o svérázný politický projev. Možná byl druh „projevu“ nepřiměřený, ale mohlo se jednat maximálně o přestupek proti občanskému soužití. Nicméně když se podíváme do výčtu jednání charakterizující takový přestupek (ublížení na cti urážkou, úmyslné drobné ublížení na zdraví, vyhrožování újmou na zdraví apod.), tak je dost diskutabilní, zda se vůbec mohlo jednat i o pouhý přestupek.
Nicméně Klaus byl okamžitě teatrálně převezen do nemocnice a velice se divím, že vzhledem k „závažnosti“ situace nebyl použit vrtulník. Policejní orgány nelenily a podezřelého Pavla Vondrouše okamžitě zadržely a přes noc ho ponechaly v cele. Přitom zadržovat osobu za účelem rozhodnutí o vazbě lze jen u trestných činů, za které hrozí víc jak dva roky vězení. Není tedy jasné, proč policisté muže pouze nevyslechli a hned nepropustili a z jakého právního důvodu ho po delší dobu zadržovali. Následné obvinění muže z trestného činu výtržnictví nelze hodnotit jinak než jako trapně účelový akt, který smrdí politickým zadáním (zvlášť s ohledem na to, že skutek jen horko těžko naplňuje znaky pouhého přestupku).
Prašiví squateři
Ale teď se pro srovnání podívejme na jiný případ, a to na squatery, kteří na začátku tohoto léta uspořádali protestní happening u bývalého squatu Milada v den výročí jejího násilného vyklizení před 3 lety. Chtěli tak upozornit mimo jiné i na to, že stát úmyslně nechává dům chátrat a ten je tak v mnohem horším stavu než v době jeho vyklizení. Skupina mladých lidí při této příležitosti vnikla do budovy, kde spustila hudební produkci.
Přestože policisté neměli souhlas vlastníka (Ministerstva školství) k jakémukoliv zásahu v budově a ani nedocházelo k žádnému poškozování majetku, probourali policisté vstupní dveře a dostali se dovnitř. Následně proti všem lidem uvnitř, kteří nekladli žádný odpor (a vzhledem k přesile ozbrojených policistů by to bylo i nepředstavitelné), pak použili nepřiměřené a bezdůvodné násilí – vytvořili tzv. bicí uličku a vyváděné lidi brutálním způsobem kopali, bili pěstmi a teleskopickými obušky. Tím pochopitelně došlo k řadě zranění a v několika případech byl nutný převoz k ošetření do nemocnice. Policisté také před samotným zásahem vhazovali do vnitřních prostor budovy v rozporu s návodem k použití výbušky a způsobili tím zranění jedné osobě. Aby toho nebylo málo, tak pro jistotu též rozmlátili squaterům hudební aparaturu.
Tržná rána po teleskopickém obušku:
Zranění po použití výbušky:
Přestože policejní akce byla vysoce medializována a i seriózní deníky ji hodnotily jako „absurdně pitomou demonstraci síly“ a několik lidí podalo oznámení příslušnému orgánu, nic se následně nedělo. Generální inspekce bezpečnostních sborů alias policejní inkvizice ani po třech měsících nevyslechla poškozené a nevyrozuměla je o tom, jaké kroky učinila. Lze se tedy důvodně domnívat, že nová „nezávislá“ inspekce pod vedením Ivana Bílka dosud neučinila vůbec žádné kroky k vyšetření bezdůvodného útoku na zdraví, bezpečnost a majetek lidí a též na majetek státu (jedinou škodu na budově způsobili právě policisté).
Shrnutí
V tomto Kocourkově tedy z výše uvedeného vyplývají tyto závěry:
- Sebemenší náznak útoku na mocného politika je trestným činem i bez úmyslu poškodit jeho zdraví a bez jakýchkoli zdravotních následků – v takovém případě je třeba „útočníka“ zadržet, zavřít do cely a obvinit z trestného činu, i když to není v souladu se zákonem a běžnou praxí v jiných případech.
- Skutečné úmyslné poškození zdraví lidí ze strany státu je zcela beztrestné, nejde ani o trestný čin, ani o přestupek, ale o žádoucí „cvičení“ pořádkových jednotek, obzvláště pokud jde o zásah na politicky nekonformních, a tedy nežádoucích osobách, které je potřeba mlátit „preventivně“.