Dne 11. 4. 2015 vyšel v časopisu Respekt rozhovor s panem Prymulou pod názvem „Pozor na jehlu v sedačce autobusu“.
Na tento rozhovor, kde byl pan Prymula prezentován jako nezávislý odborník na očkování, jsem reagovala svým komentářem, který byl dne 18. 5. 2015 zveřejněn v rubrice Dopisy. V komentáři jsem upozornila na to, že je pan Prymula v konfliktu zájmů, neboť je dlouhodobým spolupracovníkem farmaceutického průmyslu a pomáhá hájit jeho zájmy.
Včera mi přistála na stole výzva od advokáta pana Prymuly Davida Řeháka, ve které mě upozorňuje na údajnou protiprávnost mých výroků, vyzývá mě k omluvě, jinak hrozí žalobou a trestním oznámením.
Upřímně řečeno jsem dřív nebo později něco takového čekala, ať už od pana Prymuly, nebo jeho kolegy Chlíbka, neboť oba mi už žalobou hrozili. Vnímám to jako totalitní snahu o zastrašování a o omezování svobody slova a šíření informací. Což je dost vypovídající u pana Prymuly, zastánce represe v očkování, která je typická právě pro (post)totalitní státy. Ale aspoň případný spor otevře a vyjasní spoustu otázek, které budou předmětem zájmu médií i veřejnosti.
Pan Prymula můj komentář označuje za skandalizující, plný nepravdivých skutkových tvrzení a nepodložených závěrů. Přitom kromě faktu, že již nepracuje pro farmaceutický průmysl, neoznačuje nic, co by mělo být nepravdivé. I když pan Prymula prý dostal naposledy od farmaceutického průmyslu odměny v roce 2012, lze jej i nyní označit za dlouhodobého spolupracovníka farmaceutického průmyslu a osobu spřízněnou s tímto průmyslem hájící jeho hodnoty a zájmy, aniž by šlo o „hrubou nepravdu“, protože dlouhé roky pro něj pracoval, pobíral od něj odměny a veřejnost ho tedy může důvodně považovat za „člověka farmaceutického průmyslu“ (Je to něco podobného, jako kdyby se bývalý člen KSČ, který právě převlékl kabát na „demokrata“, vzpíral označení komunista). Tedy pokud by veřejnost o této spolupráci věděla, protože sám pan Prymula o této skutečnosti v českém prostředí až do nedávna taktně mlčel…
Při vzniku Národní imunizační komise v roce 2010 byl pan Prymula jejím členem a tehdy podle svého vyjádření v dopise od jeho advokáta ještě odměny od výrobců vakcín pobíral. Takže šlo o evidentní konflikt zájmů, ale veřejně o tom nikde nebyla ani zmínka, ani na seminářích, kde pan Prymula pravidelně vystupoval v pozici „nezávislého“ odborníka. To se změnilo až s vydáním analýzy Ligy lidských práv v roce 2012 „Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama – analýza právní úpravy a praxe v České republice“, která poukázala nejen na konflikt zájmů u pana Prymuly, ale i u jeho kolegů z vedení vakcinologické společnosti Romana Chlíbka a Hany Cabrnochové.
Analýza také upozornila na vystoupení pana Prymuly opět v pozici nezávislého experta na tiskové konferenci vakcinologické společnosti, kterou nebylo možné s ohledem na okolnosti vnímat jinak než jako přispěchání na pomoc ke zlepšení pošramoceného mediálního obrazu společnosti GlaxoSmithKline, výrobce povinných vakcín (str. 22-24 analýzy).
Pokud jsem ve svém komentáři neuvedla konkrétní farmaceutické firmy, tak jedině z důvodu omezeného prostoru, nikoliv se záměrem něco zkreslovat. Jde o zmíněnou GlaxoSmithKline, dále Wyeth, Baxter, Aventis Pasteur, Novartis a MSD (str. 28 analýzy).
Ještě zmíním další část analýzy o eticky i právně problematickém testování vakcíny proti meningokoku na dětech, za které byl zodpovědný právě pan Prymula (str. 51 a následující). Studie byla prováděna za přispění částky 4.500 Kč rodičům, což mělo nepochybný motivační účinek k zapojení dítěte do studie a nejednalo se o kompenzaci skutečně vzniklých nákladů, což je jediná zákonem přípustná úhrada. Při provádění studie také nebyl splněn požadavek minimalizace rizika, neboť vakcína byla dětem aplikována současně s hexavakcínou a očkováním proti pneumokoku.
Ať si tedy každý udělá obrázek sám o tom, zda pan Prymula chrání zájem dětí, nebo ho naopak poškozuje a čí zájmy prosazuje. Můj názor je takový, že pan Prymula zájem dětí na ochraně zdraví poškozuje a je zájmu dětí velmi nebezpečný s ohledem na svůj značný vliv na zákonodárce i Ministerstvo zdravotnictví. O to, že se jeho jméno stalo synonymem vlivu a lobby farmaceutického průmyslu, se přičinil pouze on sám, nikoliv ten, kdo na to pouze poukazuje.
Vlivné farmaceutické trio Prymula, Chlíbek a Cabrnochová
Jsem přesvědčena, že „farmaceutický trojlístek“ Prymula, Chlíbek a Cabrnochová s ohledem na svoji spřízněnost s farmaceutickým průmyslem a z toho vyplývající konflikt zájmů nemá co dělat v orgánech, jako je Národní imunizační komise nebo nově vzniklá Komise pro problematiku očkování, které tvoří koncepci očkování v ČR. A pokud ano, tak jen jako externí poradci, jejichž odborné názory a doporučení budou vždy kriticky zhodnoceny. A to zvlášť vzhledem k tomu, že jsou ochotni strašit veřejnost jehlami zapíchnutými v sedačce autobusu, ale přitom testovat novou vakcínu na dětech spolu s dalšími vakcínami proti 7 nemocem (Prymula), doporučovat očkování i u dítěte s mírným akutním infekčním onemocněním se zvýšenou teplotou (Chlíbek), nebo tvrdit, že očkování proti HPV infekcím má 100% účinnost (Cabrnochová) aj.
Ve skutečnosti to ovšem vypadá, že v ČR snad ani jiní odborníci na otázky související s očkováním neexistují. Tento trojlístek úspěšně pokrývá nejen funkce ve zmíněných orgánech, ale ovládá i mediální prostor, neboť čeští novináři nejsou schopni rozlišovat mezi odborníky a jejich nezávislostí, takže v otázce očkování velmi často oslovují automaticky vakcinologickou společnost (na jejímž webu není k nalezení nic o konfliktu zájmů jejího nejužšího vedení), a tím pádem výše zmíněný trojlístek.
Pak rétorika v médiích vypadá tak, jak vypadá (neustálé nálepkování protistrany jako odpůrci, odmítači, antivakcionalisté apod., zastrašování, bagatelizace nežádoucích účinků, absence věcné diskuze), a nezávislí odborníci, kteří mají nejen odbornost, ale i lidskou pokoru a respekt k pacientům, a kteří represe v očkování neprosazují, neboť ví, že jsou kontraproduktivní, se málokdy dostanou ke slovu.
Prosazování „osobních“ zájmů
Pokud mám podle pana Prymuly „neodborné závěry“ a „nedostatečné pochopení problematiky a podceňování rizik spojených s ohrožením zdraví české populace v případě snížení proočkovanosti obyvatel“, pak takové Německo a Rakousko s dobrovolným očkováním jsou asi podle něj oproti nám sto let pozadu.
Pan Prymula má pravdu v tom, že mým cílem je „prosazování osobních zájmů a zájmů mnou reprezentovaných organizací“ – tím zájmem je pomáhat lidem prosazovat jejich práva a svobody a také prosazovat systémové změny, které zlepšují kvalitu života v České republice (viz cíle Ligy lidských práv). Plošné očkování rušit nechceme, ale chceme takový jeho model, který respektuje lidská práva a zájem dětí a ve kterém:
- rodiče mají možnost se o očkování svých dětí svobodně rozhodovat jako je tomu v naprosté většině západních evropských zemí, rozhodování rodičů je založeno na informacích a na důvěře mezi rodiči a lékařem, bez nátlaku, zastrašování a represe,
- rozhodování o koncepci očkování je transparentní, nezávislé, důvěryhodné a medicínsky odůvodněné,
- cílem koncepce očkování není co nejvyšší proočkovanost proti všem nemocem, proti kterým farmaceutické firmy vyvinuly vakcínu, ale co nejméně poškozených dětí, ať již samotnou infekční nemocí nebo nežádoucími účinky očkování,
- stát zajišťuje účinné vyhodnocování nežádoucích účinků vakcín a za ty závažné z nich přebírá odpovědnost,
- stát neumožňuje zneužívání práva farmaceutickými firmami a provádění manipulativních reklam na vakcíny v rozporu s právem EU.
Pane Prymulo, jaké jsou Vaše osobní zájmy? A druhý dotaz – Vy si opravdu myslíte, že žijete v totalitním státě, když věříte, že někoho odstrašíte od zveřejňování legitimních informací o Vás žalobami a trestními oznámeními?
Pokud by z nás dvou měl někdo někoho žalovat, tak bych to měla být spíš já (ale nic takového nemám v úmyslu, svůj čas raději věnuji smysluplnějším činnostem). Za tvrzení pana Prymuly, že nabádám rodiče k porušování legislativních norem, což je opravdu kuriózní. Takže když mě pan Prymula obviňuje z šíření nepravd a pomluv, musím se pousmát.