Reklama
 
Blog | Zuzana Candigliota

Nevím jak vy, ale já volím Dienstbiera

Tak jsem dostala volební lístky, proto krátký post a výzva ostatním, aby spolu se mnou volili Jiřího Dienstbiera. Proč?

Většině přemýšlivých lidí je proti srsti kariérista KSČ Fischer i profláklý proruský kandidát Zeman sponzorovaný Lukoilem. Bohužel však reálně hrozí, že právě tito dva se dostanou do druhého kola. Proto je potřeba do druhého kola protlačit někoho jiného. A koho? Na tom už se občanská společnost moc neshodne. 

Přírodní lidičky volí Fischerovou, lidé s odporem k tradicím a konvencím nebo ti, kdo chtějí udělat z volby prezidenta parodii a ukázat odpor k autoritám, volí Franze, křesťansky ladění voliči zase Roithovou. Nic proti těmto kandidátům nemám a chápu, že každý chce volit toho, kdo je mu nejsympatičtější, ale jejich volbou volíte Fischera nebo Zemana! Tito tři kandidáti jsou totiž zcela neprůchozí – naprostá většina společnosti se totiž neshodne na přírodní ženě, na potetovaném umělci nebo na odpůrkyni potratů.

Naopak Dienstbier schopnost propojovat společnost má. Také ukázal slušnost, morálku, důstojnost (mimochodem jako jeden z mála si na volební lístek neuvedl titul) a to, že není loutkou. Stojí si za svými liberálně levicovými názory (má názory), podporuje občanskou společnost a konstruktivní diskuzi. Má potenciál nebýt zástupcem jen 5 % lidí.

Reklama

Volba prezidenta není nastavena pro volbu nám nejsympatičtějšího kandidáta (taky bych jako formu protestu třeba volila Franze nebo konečně první ženu – Fisherovou). Je nastavena tak, abychom přemýšleli „logicky“, koho budeme volit. Je třeba volit někoho, kdo je jednak přijatelný jako prezident a morální autorita, ale také kdo má větší podporu veřejnosti a potenciál vyhrát druhé kolo. To je jednoznačně pouze Dienstbier.

Na okraj – osobně mi Respektem doporučovaný Karel Schwarzenberg jako přijatelný kandidát nepřijde. Nejen kvůli jeho věku a únavě, která by mu neumožňovala 100% vykonávat funkci. Ale také jeho postavení „knížete“ a velké majetky mi přijdou jako výraz nadřazenosti a odtrženosti od každodenní reality běžných lidí, kteří řeší úplně jiné problémy. Odrazující je i jeho spolupráce s vrcholem arogance – s panem Kalouskem a jeho zrada strany Zelených, přičemž tato strana ho dostala do ministerské funkce.