Co se stalo
Podle článku si sociální pracovnice v Litvínově vytipovaly několik problémových rodin a ve spolupráci se strážníky u nich provedly večerní kontroly, ke kterým byl přizván i novinář s videokamerou. Pracovnice prý měly poznatky, že tyto rodiny konzumují alkohol nebo drogy v přítomnosti svých dětí a „to byl také důvod, proč strážníci na kontrolu domácností přivezli speciální přístroj na detekci omamných a psychotropních látek.“ Dále se uvádí, že „v případě, že někdo orientační kontrolu odmítl, byl pracovníky sociálky brán, jako by byl jeho výsledek pozitivní.“ Článek uzavírá, že po 20. hodině byl doma k zastižení jen málokdo, přestože rodiny mají malé děti.
Co říká zákon
Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí sice rodiče jsou povinni spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte a umožnit návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany v obydlí a prostředí, kde dítě žije, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo ochranu jeho práv.
Obecní policie má právo vstupovat do bytu, je-li ohrožen život nebo zdraví nebo hrozí-li větší škoda na majetku. V takovém případě strážníci mohou pouze v bytě odvracet bezprostředně hrozící nebezpečí.
Povinnost podrobit se vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky má podle § 16 zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob, nebo poškodit majetek (např. řidič, ale i další povolání), nebo osoba, u které je důvodné podezřené, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje.
Orgány veřejné správy jsou povinny jednat přiměřeně, zdvořile a v souvislosti se svými úkony musí dotčeným osobám poskytnout poučení o jejich právech a povinnostech.
Co zákon naopak neříká
Nikde v zákoně není stanovena povinnost být s dítětem po 20. hodině doma. Zákon ani nezakazuje konzumaci alkoholu nebo jiných návykových a psychotropních látek v přítomnosti dětí.
Umím si představit, jak dle smýšlení agilních sociálních pracovnic bude osmá večerní hodina měřítkem, kdy je slušná rodina s dětmi doma. Takové měřítko ovšem mohou aplikovat tak samy na sebe, protože nic takového zákon neukládá. V jižních zemích EU je třeba naprosto běžné, že si děti ještě o půlnoci hrají venku na hřišti.
Ovšem zcela absurdní je vyvozovat z toho, že jsou rodiče pod vlivem alkoholu nebo jiných drog, nějaké důsledky, to by se musela sociálce zodpovídat naprostá většina českých rodin, neboť abstinence není zrovna znak naší kultury. Nebo jen romské rodiny selektivně nesmí pít před dětmi?!
Zásah do práva na soukromí a nedotknutelnost obydlí
To, co rodina dělá po večerech, zda jsou rodiče s dětmi doma nebo ne, zda rodiče pijí alkohol, co mají v ledničce a podobně, to vše spadá do sféry soukromí a svobody každého jednotlivce. Do této sféry může státní orgán zasahovat pouze v zákonem vymezených případech.
Předem neohlášená večerní návštěva sociálních pracovnic je podle mého názoru obecně nepřiměřeným postupem. Odůvodněná může být v případech, kdy například dojde k telefonickému oznámení, že může být ohroženo zdraví dítěte a je tedy třeba jednat neodkladně. V každém případě ze zákona musí být návštěva zaměřena na dítě a jeho stav.
V daném případě ovšem nešlo o žádnou neodkladnou situaci a nic nenasvědčovalo tomu, že by byl postup úředníků veden zájmem o děti a jejich stav. Jejich zájem směřoval na rodiče (sociální pracovnice – „Dobrý večer, máte manžela doma?“, doplnění strážníka – „S kým jste si to povídala“) a jejich konzumaci alkoholu či drog.
Vstup strážníků do bytu byl evidentně vynucený a bez svobodného souhlasu rodiny. Rozhodně nešlo o žádný stav ohrožení života nebo zdraví a odvracení bezprostředně hrozícího nebezpečí. Vynucování testu na přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek nemělo žádnou oporu v zákoně.
Naprosto zásadní otázkou je, jak je možné, že úředníci pozvali ke kontrolám novináře s kamerou a umožnili tak natáčení a zveřejnění záznamů ze soukromí rodiny. Oni si asi zcela pomýlili základní zásadní právního státu – v jejich očích si tedy orgán veřejné moci může dělat, co chce, a občan jen to, co mu úředníci laskavě dovolí.
Rodina nebyla poučena o svých právech, ani ze strany sociálních pracovnic, ani ze strany strážníků. Dostalo se jim pouze nepravdivých manipulativních informací.
Ve zkratce – šlo o předem připravenou šikanózní a zastrašující kontrolu bez vazby na ochranu dětí a o zásah do soukromí rodiny ve večerních hodinách včetně neodůvodněné přítomnosti „komanda“ strážníků a šokujícím přizváním novináře a natáčením na videokameru a následným zveřejněním události.
Co dělat v takové situaci?
Otázka má dvě části – co dělat přímo na místě při kontrole a co dělat následně.
Já bych tedy v první řadě neohlášené „návštěvě“ vůbec neotevřela dveře, neboť neexistuje povinnost být doma a na zazvonění otevírat. Anebo bych otevřela, ale pracovníky nevpustila do bytu. Zeptala bych se jich, zda mají poznatky o aktuálním ohrožení života nebo zdraví dítěte a jaké. Pokud ne, tak bych jim sdělila, že se omlouvám, ale že ve večerních hodinách a bez předchozího ohlášení a domluvy považuji návštěvu za šikanu bez právního důvodu. Tudíž se mohou předem ohlásit a slušně si domluvit návštěvu během dne. A pokud mají skutečný důvod k okamžitému zásahu, tak jistě zavolají zámečníka, vypáčí dveře a použijí donucovací prostředky a také si takový zásah následně obhájí a ponesou za něj plnou odpovědnost před soudy. Věřím tomu, že po takovém poučení k zásahu nedojde a „komando“ odkráčí tak, jak přišlo.
A co bych doporučila rodinám následně. Na postup sociálních pracovnic si mohou stěžovat u vedoucího odboru sociálně-právní ochrany dětí, na postup strážníků u starosty. Ale asi to k ničemu nepovede, poněvadž tyto kontroly patrně budou na politickou objednávku a odsouhlasené vyššími místy. Tudíž je možné se obrátit s podnětem na nezávislého veřejného ochránce práv, který se již v minulosti opakovaně zastal rodin, proti kterým používala sociálka nepřiměřené represivní postupy.
Nejvhodnější by bylo, aby rodiny požadovaly finanční odškodnění za zásah do svých práv, a to zejména ze strany obecní policie. Odškodnění za imateriální újmu (minimálně v řádu deseti tisíců korun) v souvislosti s nepoučením o právech a povinnostech, neoprávněným vyžadováním podrobení se dechové zkoušce, neoprávněným vstupem do bytu, neoprávněným přizváním novináře a umožněním mu natáčet soukromí rodiny mohou vyžadovat do 6 měsíců od události od města – zřizovatele obecní policie (v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb.). Těžko odhadovat šance před soudem, ale soudní řízení je osvobozeno od soudního poplatku, takže za pokus to stojí.
Závěrem
Sociální pracovnice by podle mého skromného názoru měly fungovat především jako podpora a pomoc pro rodiny, které mají nějaké problémy. Ne jako represivní orgán, protože tento přístup prostě nefunguje. Sociální pracovnice by s rodinami měly citlivě pracovat, ale určitě ne skrze večerní přepadovky za přítomnosti novinářů. To je naprosté selhání. Vytváření konfliktů a napětí rozhodně není v zájmu dětí, které by tyto orgány měly hájit.
Chápu, že v případě příjemců sociálních dávek si stát chce ponechat nějakou kontrolu nad životními podmínkami dětí a způsobem nakládání s finančními prostředky. Nechť si to tedy uzákoní. V současné době ovšem taková zákonná možnost není a nelze zneužívat ustanovení v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, které slouží k ochraně ohrožených dětí, a nikoliv k preventivní kontrole rodin pobírajících dávky. Příště se objektem represe pod nějakou záminkou můžete stát i Vy.
Aktualizace
Tématu se věnuje i Tomáš Pecina ve svém příspěvku na blogu s názvem Razie.