Reklama
 
Blog | Zuzana Candigliota

Jak se bránit povinnému očkování proti covid-19

Předchozí vláda těsně před svým koncem zavedla pro lidi nad 60 let a vybrané profese od března 2022 povinné očkování proti onemocnění covid-19 formou novely vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem. Přestože představitelé nové vlády se v minulosti vyjadřovali proti zavedení povinného očkování, zatím tuto povinnost nezrušili a je otázkou, zda se tak stane. Aktuálně tedy směřuje obrovský nátlak na  profesní skupiny, kterých se povinné očkování týká. Cílem tohoto článku je poskytnout těmto osobám právní návod, jak se mohou bránit, včetně vzoru výhrady svědomí.

Proti zavedení povinného očkování proti covid-19 se okamžitě vyslovily deklarace dotčených profesních skupin: https://www.iniciativa21.cz, https://deklaracelekaru.cz, https://deklaracesester.cz, https://deklaraceizs.cz, https://deklaracestudentu.cz. Vyslovila se proti ní i deklarace právníků v tomto znění:

Důrazně protestujeme proti vydání vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, kterou se zavádí povinné očkování proti onemocnění covid-19 u osob starších 60 let, osob vykonávajících vyhláškou specifikované profese, jakož i u mladých lidí, připravujících se na výkon určitých profesí. Vyzýváme budoucího ministra zdravotnictví, aby tuto vyhlášku zrušil.

Vyhláška č. 466/2021, kterou se novelizuje vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, je zcela nepřijatelná z celé řady důvodů. Jeden z nich je procesní – vyhláška významně zasahující do základního práva na nedotknutelnost osoby byla přijata vládou v demisi, bez odůvodnění, bez připomínkového řízení. Dalšími důvody jsou zjevná nepřiměřenost a nedůvodnost uložení povinnosti vybraným osobám nechat se očkovat proti onemocnění covid-19. Tato povinnost je rozporu s účelem povinného očkování dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, neboť není naplněna podmínka, že toto očkování brání šíření nemoci. Vyhláška také nepočítá s vyšetřením imunity, přestože dle uvedeného zákona se očkování neprovede u osob imunních. Naopak vyhláška zavádí opakování dávek očkování dle souhrnu údajů o přípravku, tedy dle úvahy výrobce vakcíny, na kterého se fakticky přenáší rozhodování o rozsahu zásahu do fyzické integrity osob. Zároveň tento výrobce ani stát nenese plnou odpovědnost za újmu na zdraví způsobenou očkováním proti covid-19. Žádáme budoucího ministra zdravotnictví, aby v souladu s opakovanými sliby jeho samotného i dalších představitelů nové vládní koalice o tom že očkování nebude povinné, tuto vyhlášku zrušil v plném rozsahu a aby povinné očkování proti nemoci covid-19 neinicioval ani v budoucnu vůči kterékoliv skupině osob.

Před pár dny skupina senátorů napadla vyhlášku stanovující povinnost očkování proti covid-19 u Ústavního soudu. Jenže vyhláška je stále účinná a nátlak zaměstnavatelů na zaměstnance, kterých se má povinné očkování týkat, se stupňuje a je jim vyhrožováno výpovědí z pracovního poměru. U osob nad 60 let je očkování prakticky nevynutitelné, i kdyby povinnost ve vyhlášce včas zrušena nebyla.

Co ale mohou dělat profesní skupiny, kterým hrozí ukončení pracovního nebo služebního poměru?

Konkrétně se dle § 10a vyhlášky jedná o fyzické osoby, které:

  • poskytují zdravotní služby nebo jsou zaměstnanci poskytovatele zdravotních služeb,
  • poskytují sociální služby nebo se na jejich poskytování podílejí,
  • jsou osobami připravujícími se na výkon zdravotnického povolání u poskytovatele zdravotních služeb nebo osobami připravujícími se na výkon odborné činnosti podle § 115 zákona o sociálních službách, pokud konají praktickou výuku u poskytovatele sociálních služeb v sociální službě,
  • jsou zaměstnanci nebo státními zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce nebo zařazenými k výkonu státní služby v krajské hygienické stanici,
  • v bezpečnostním sboru vykonávají službu nebo jsou zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v bezpečnostním sboru,
  • jsou zaměstnanci obce zařazenými do obecní policie,
  • jsou členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce nebo jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku anebo zaměstnanci jednotky hasičského záchranného sboru podniku,
  • jsou vojáky z povolání nebo vojáky zařazenými do aktivní zálohy, nebo
  • jsou příslušníky zpravodajské služby nebo zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce ve zpravodajské službě.

Zákonné výjimky z povinného očkování – imunita a kontraindikace

V případě očkování profesních skupin je jedná o tzv. zvláštní očkování, které kromě zmíněné vyhlášky upravuje v obecné rovině (bez ohledu konkrétně na onemocnění covid-19) zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Podle § 46 odst. 2 se zvláštní očkování neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace). O těchto skutečnostech poskytovatel zdravotních služeb uvedený v § 47a vystaví fyzické osobě potvrzení a důvod upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace. Těmito poskytovateli jsou u zvláštního očkování poskytovatelé zdravotních služeb v oborech infekční lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost nebo všeobecné praktické lékařství, poskytovatelé pracovnělékařských služeb a zdravotní ústavy.

Zákon tedy počítá s možností, aby si osoba před očkováním (a to i na vlastní žádost a náklady) nechala vyhodnotit svou imunitu vůči infekci. Otázce potvrzení imunity v souvislosti se zjištěnými protilátkami se zabývá například článek „Protilátky po prodělaném onemocnění COVID-19 poskytují dostatečnou a dlouhodobou ochranu před reinfekcí“, jehož autoři jsou členové Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.

Další možností je zjištění a doložení zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace). Zákon nestanoví, že by kontraindikací byl pouze stav, který je uveden v souhrnu údajů o přípravku (což je například v případě vakcíny Comirnaty hypersenzitivita na některou z látek v přípravku) nebo který uznává ve svých metodikách stát. Takže nic nebrání tomu, aby váš ošetřující (praktický nebo odborný) lékař individuálně ve vašem případě vyhodnotil, zda váš zdravotní stav nejen trvale, ale i dočasně brání podání vakcíny. Lékař není vázán žádnými pokyny státu nebo profesní organizace, co smí a co nesmí uznávat jako kontraindikaci, ale pouze svou odborností a etikou svého povolání.

Je potřeba připomenout, že zákon vyžaduje, aby potvrzení o zjištění imunity nebo kontraindikace vystavil jeden z výše uvedených poskytovatelů, tedy zejména praktický lékař v oboru všeobecné praktické lékařství. Tento požadavek prosadilo před několika lety Ministerstvo zdravotnictví, protože v otázkách kontraindikací snáze udržuje pod kontrolou menší skupinu praktických lékařů než skupinu všech lékařů. Podkladem pro toto potvrzení praktického lékaře ale stále může být lékařská zpráva od odborného lékaře (specialisty).

Výjimka z důvodu výhrady svědomí

Výjimku z povinného očkování z důvodu výhrady víry nebo svědomí nenajdeme v zákoně, ale dovodily ji Ústavní soud a Nejvyšší správní soud. Není důvod, proč by nebylo možné výhradu svědomí využít i u povinného očkování proti covid-19 při jeho vynucování přes pracovní poměr.

Ústavní soud dovodil výjimku z povinného očkování z důvodu víry nebo svědomí v případech pokut uložených rodičům na nesplnění povinnosti nechat očkovat své děti. Nejprve v roce 2011 (nález ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06) dovodil možnost výjimky z náboženských důvodů a uvedl k tomu: „V případě, že tu jsou takové okolnosti, které zásadním způsobem volají pro zachování autonomie dané osoby a pro výjimečné nesankcionování povinnosti podrobit se očkování, nesmí orgán veřejné moci povinnost podrobit se očkování sankcionovat či jinak vynucovat.“ Tento závěr převzal v roce 2015 jiný senát Ústavního soudu do svého nálezu (nález ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14), který se týkal sekulární, tedy světské výhrady svědomí ve vztahu k povinnému očkování.

V roce 2020 přišel Nejvyšší správní soud s výkladem (rozsudek sp. zn. 9 As 62/2020), že výhradu víry nebo svědomí ve vztahu k povinnému očkování lze uplatnit i v případě přijímacího řízení k předškolnímu vzdělávání a mateřská škola se s ní musí vypořádat: „…správní orgány musí v souladu s principem proporcionality poměřovat na jedné straně kvalitu a přesvědčivost tvrzení žadatele uplatňující výhradu svědomí vůči maximálně akcentovanému zájmu společnosti na ochraně veřejného zdraví a ochraně zdraví a práv ostatních dětí přijatých ke vzdělávání v MŠ. Tomuto však správní orgány v projednávané věci nedostály, protože vůbec nebyly ochotny připustit, že by se měly mimo sankční řízení takovými tvrzeními nad rámec výjimek uvedených v zákoně o ochraně zdraví ve věci žádosti přijetí dítěte do MŠ zabývat.“

Jaké podmínky musí být splněny, aby výhrada víry či svědomí mohla být uznána?

Podle zmíněných nálezů Ústavního soudu musí být naplněny všechny tyto požadavky, aby výhrada víry či svědomí mohla být uznána za oprávněnou:

1. Co se týká důvodů a tvrzení ve výhradě víry či svědomí, tak ty musí být:

  • ústavně relevantní,
  • naléhavé,
  • konzistentní a přesvědčivé.

2. Společenské dopady, které může akceptování výhrady mít, nesmí extrémně vybočovat ze zájmu na ochraně veřejného zdraví a musí být mj. zohledněna žádoucí míra proočkovanosti.

Ústavní relevance tvrzení je podle Ústavního soudu naplněna již samotnou kolizí ochrany veřejného zdraví a zdraví jednotlivce, o kterého v dané věci jde (právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny). Dalšími ústavně relevantními tvrzeními jsou podle Ústavního soudu zásahy do práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání dle čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, do práva na nedotknutelnost osoby, resp. tělesné integrity dle čl. 7 odst. 1 Listiny, které má spojitost s již zmíněným právem na ochranu zdraví s ohledem na aspekt dlouhodobých účinků vakcíny na zdraví osoby. Dotčeno může být i právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu dle čl. 26 odst. 1 Listiny.

Lze doporučit zmínit ve výhradě svědomí všechna dotčená práva, která se týkají vaší situace. Kromě uvedených základních práv a svobod může být dotčeno ještě jiné právo zmíněné v Listině základních práv a svobod.

Naléhavost důvodů namítaných ve výhradě víry a svědomí proti povinnému očkování podle Ústavního soudu zůstává v subjektivní rovině, je tedy spojena s konkrétní osobou a jejím přesvědčením. Ústavní soud naléhavost vysvětluje tak, že jde o ono příslovečné „tady a teď“, jež brání bezvýjimečnému podrobení se příkazu zákona. Podle Ústavního soudu sem nepochybně patří i přesvědčení, že může dojít k nevratnému poškození zdraví, proto musí být zohledněny konkrétní aspekty zájmu osoby na neprovedení očkování.

Lze tedy doporučit, abyste podrobně zdůvodnili, co konkrétně vám brání ve splnění povinnosti se nechat očkovat, může se jednat o přesvědčení, že ve vašem případě rizika očkování převyšují jeho výhody například z důvodu zdravotního stavu (alergie, nemoci, protilátky apod.) nebo z důvodu předchozích nežádoucích účinků po očkování u vás nebo u rodinného příslušníka. Jste-li vegetariáni/vegani, můžete argumentovat svým přesvědčením, že vakcinační látky jsou v průběhu jejich vývoje testovány na zvířatech, kterým způsobují utrpení a smrt, což je v rozporu s vaším svědomím (veganství jako formu uplatnění svobody myšlení a svědomí dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Aps  3/2010-112). Můžete uvést i různé náboženské či spirituální důvody, pak se dovolávejte nejen výhrady svědomí, ale i své víry a náboženského vyznání.

Konzistentnost a přesvědčivost tvrzení má podle Ústavního soudu několik významů. Tvrzení ve výhradě svědomí se posuzuje ve vztahu ke konkrétní osobě, zda tato osoba je o svém tvrzení přesvědčena a zda tvrzení má hodnotový náboj, nikoliv zda jde o objektivní pravdu. Dále se vyžaduje, aby tvrzení byla jednoznačná a srozumitelná a aby osoba svoje přesvědčení komunikovala od začátku a nepřišla s ním až (účelově) v pozdější fázi řízení.

Společenské dopady, které může akceptování výhrady mít, jak již bylo uvedeno, nesmí dle Ústavního soudu při veškerém respektu k autonomii projevu vůle, extrémně vybočovat ze zájmu na ochraně veřejného zdraví. To znamená, že musí být mj. zohledněna žádoucí míra proočkovanosti obyvatelstva proti přenosným nemocem (pokud je proočkovanost relevantní u konkrétní nemoci) a s poskytnutou výjimkou nesmí být spojovány závěry, jež by jí umožnily změnit se v pravidlo.

V jakých případech byla výhrada svědomí ve vztahu k povinnému očkování soudně uznána?

Konkrétně byla výhrada svědomí uznána v případě rodiny, ve které matka byla terapeutkou dětí s poruchami autistického spektra a na základě jejích zkušeností s možnou souvislostí očkování a autismu měli oba rodiče obavy nechat očkovat svoji zdravou dceru (nález ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14). Dále byla výhrada svědomí uznána v případě rodičů, kteří odmítli nechat očkovat svoji dceru, která trpěla atopickým ekzémem, z důvodu obav, že by očkování mohlo zhoršit její zdravotní stav a imunitu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 32 A 19/2019-61). Příliš mnoho případů ale zatím soudně projednáváno nebylo.

Jak prakticky postupovat?

Ověřte si, zda se na vás nemůže vztahovat některá ze zákonných výjimek z povinného očkování – zjištění imunity nebo kontraindikace. Nechte si tedy vyšetřit protilátky a konzultujte svůj zdravotní stav se svým ošetřujícím lékařem a požádejte jej o vystavení potvrzení o zjištěné imunitě nebo o kontraindikaci. Samozřejmě, že musíte mít štěstí na ochotného a odvážného lékaře, což není rozhodně pravidlem. Pokud jsou vám vyšetřením zjištěny protilátky, přesto vám praktický lékař odmítá vystavit potvrzení o zjištěné imunitě, nebo máte zdravotní problémy a třeba i označené odborným lékařem za dočasnou kontraindikaci, ale praktický lékař vám odmítá vystavit potvrzení o kontraindikaci, uveďte tyto důvody (zjištěná imunita, další zdravotní důvody) do výhrady svědomí.

Ať už se vám podaří splnit zákonnou výjimku nebo ne, doporučuji uplatnit u zaměstnavatele zároveň výhradu svědomí. Zde je vzor výhrady svědomí u fiktivní zaměstnankyně poskytovatele zdravotních služeb, ale vy si jej upravte podle své situace a doplňte své důvody pro odmítnutí očkování proti covid-19. Výhrada svědomí by měla být konkrétní, srozumitelná, strukturovaná. Přiložte k ní všechny relevantní přílohy a pošlete ji zaměstnavateli nejlépe přes datovou schránku nebo poštou doporučeně s dodejkou.

Také odkazuji na podrobný návod k sepsání výhrady svědomí, který zpracoval MUDr. Jan Vavrečka. Tento návod byl sice určen především pro účely přijímání neočkovaných dětí k předškolnímu vzdělávání, nicméně je v mnohém použitelný i pro účely povinného očkování profesních skupin proti covid-19.

Samozřejmě, že pokud zaměstnavatel výjimku z důvodu svědomí neuzná, tak vám zbydou dvě možnosti:

  1. buď předložit doklad o očkování a zachovat si práci,
  2. nebo doklad nepředložit a vystavit se riziku výpovědi nebo propuštění*, ale s možností výpověď nebo propuštění napadnout u soudu.

* Toto riziko výpovědi/propuštění může u některých zaměstnavatelů znamenat prakticky jistotu, ale u jiných nikoliv. Například u bezpečnostních sborů bylo dohodnuto, že nesplnění očkovací povinnosti nebude důvodem k propuštění ze služebního poměru (viz články NOS PČR a UBS).

Také jsme se s dalšími advokáty shodli na tom, že je možné ještě před tím, než vám zaměstnavatel dá výpověď z důvodu nepodstoupení očkování proti covid-19, podat k soudu návrh na vydání předběžného opatření a pokusit se tak docílit soudní ochrany svých práv ještě před výpovědí ze strany zaměstnavatele.

Také je na místě dodat, že pokud zaměstnavatel výjimku z důvodu svědomí uzná, tak se může vystavit riziku přestupkového řízení a uložení pokuty dle § 92h odst. 4 písm. p) ve spojení s odst. 9 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví. Proti pokutě, která teoreticky může být uložena do výše 2 mil. Kč (ale nikoliv prakticky, neboť dle soudní rozhodovací praxe nemůže být pokuta likvidační, takže lze spíš očekávat pokutu max. v řádu desetitisíců, což zní už mnohem přijatelněji), se může zaměstnavatel rovněž bránit, a to odvoláním a žalobou. Soud by tak mohl i na základě žaloby zaměstnavatele uznat, že má zaměstnavatel právo v odůvodněném případě uznat výjimku z důvodu svědomí zaměstnance, což by bylo plně v souladu s dosavadní soudní judikaturou.

Závěrem je třeba zmínit, že ve vyhlášce je stanoveno, že se fyzické osoby, na které se vztahuje povinnost podrobit se očkování proti covid-19, podrobí tomuto očkování nejpozději do 28. 2. 2022. A někteří zaměstnavatelé si to vykládají tak, že už od prosince vyvíjí na zaměstnance nátlak s tím, že do tohoto data už zaměstnanec musí mít kompletní „základní“ očkování, tedy dvě dávky u dvoudávkového očkovacího schématu. Tento závěr však z ničeho přímo nevyplývá, naopak pokud právní norma umožňuje dvojí výklad, je nutno ji vykládat ústavně konformním způsobem, což znamená, že je potřeba dát přednost takovému výkladu, který méně zasahuje do základních práv a svobod dotčených osob a zachovává jejich právní jistotu. I kdyby tedy samotné nařízení očkování proti covid-19 bylo v souladu s ústavním pořádkem, datum splnění povinnosti je třeba vykládat tak, že nejpozději tento den je třeba očkování zahájit, nikoliv dříve.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama