V daném případě poskytla matce a dítěti po porodu péči porodní asistentka, která o tom též vydala potvrzení. Rodiče oznámili matričnímu úřadu narození dítěte a předali zprávu porodní asistentky. To ovšem úřednici nestačilo a požadovala, aby žena přinesla i potvrzení gynekologa, aby se údajně prokázalo, že dítě je skutečně její a někde ho „neukradla“.
Vznikají tak otázky:
- Může skutečně matrika požadovat takové potvrzení?
- Není tento požadavek v rozporu s právem matky odmítnout lékařské vyšetření, a tedy v rozporu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně?
- Neporušuje matrika tímto postupem právo dítěte být po narození registrováno zakotvené v Úmluvě o právech dítěte?
- Proč matrika stejně horlivě nepožaduje i po otcích, aby lékařským vyšetřením prokázali biologické otcovství – není to diskriminační vůči ženám?
Domnívám se, že matrika nemá právo požadovat, aby se matka podrobila gynekologickému vyšetření, a že takový požadavek je jedna z dalších obstrukcí úřadů vůči ženám, které se rozhodnou porodit své dítě doma. Je také zásahem do práva ženy na sebeurčení a na svobodné rozhodování, jakému lékařskému výkonu se podrobí či nepodrobí, do jejího soukromí apod.
Ze zákona o matrikách vyplývá, že zápis do knihy narození se provede buď na základě písemného hlášení nemocnice nebo oznámení lékaře (resp. porodní asistentky), který jako první poskytl při porodu nebo po porodu zdravotní služby, nebo na základě ústního oznámení rodičů či jiné osoby. Dále je jeden z rodičů dítěte povinen předložit výčet různých dokumentů podle toho, zda jsou rodiče sezdaní nebo ne, nebo zda je otec dítěte znám (oddací list, občanský průkaz, souhlasné prohlášení aj.). Mezi výčtem těchto dokladů zákon stanoví i tento poslední velmi neurčitý požadavek – „případně další doklady potřebné k zjištění, nebo ověření správnosti údajů, zapisovaných do knihy narození“.
Podle mého názoru z tohoto ustanovení nevyplývá, že by matrika mohla po matce dítěte vyžadovat podrobení se lékařskému vyšetření. Může požadovat existující doklady, které je legitimní chtít a které jsou pro úřad relevantní, což v tomto případě není. Vzhledem k tomu, že matrikářka si potřebovala ověřit, že matka dítě „neukradla“, pak potvrzení relevantní není. Neprokazuje, že matka je skutečnou biologickou matkou narozeného dítěte, ale pouze to, že žena porodila (její dítě se mohlo narodit mrtvé a žena mohla živé dítě „ukrást“ nebo si ho koupit).
Aby bylo možné ženě nařídit nedobrovolné gynekologické vyšetření a zasáhnout tak do řady jejích ústavně zaručených práv, muselo by to být výslovně stanoveno zákonem a nikoliv tak dovozovat z neurčitého ustanovení. Nedobrovolnou péči upravuje zákon o zdravotních službách a žádný zde uvedený důvod na danou situaci nedopadá. Podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně je možné omezit právo na svobodný a informovaný souhlas pouze, pokud je to nezbytné v demokratické společnosti a je to v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných. Jistě by se dalo argumentovat, že je požadavek úřadu v některém z těchto zájmů, ale jistě ne, že je to „nezbytné v demokratické společnosti“.
Ze strany matriky se tak jedná o neoprávněný nátlak na matku dítěte, který se nebojím nazvat vydírací praktikou. Buď se žena podvolí požadavku, nebo jí úřad nevydá rodný list dítěte. To je pochopitelně spojeno s řadou problémů, protože žena si tak nemůže požádat o sociální dávky, nemůže za dítě uzavřít pojištění či spoření, nemůže požádat o vydání cestovního dokladu atd. atd. Nevydáním rodného listu tak dojde k zásahu do celé řady práv dítěte i jeho rodičů, v případě dítěte též do jeho práva být registrováno ihned po narození a práva mít od narození jméno a státní příslušnost dle Úmluvy o právech dítěte. Většina rodičů se tak podvolí a požadavek matriky raději splní.
Ještě jedna provokativní otázka. Pokud matrika tak horlivě požaduje, aby v případě matky bylo jednoznačně prokázáno, že je biologickou matkou dítěte, proč si nedovolí stejně postupovat v případě otců? Jak by se asi otcové tvářili, kdyby po nich matrikářka požadovala před jejich zápisem do rodného listu dítěte, aby lékařským potvrzením doložili své biologické otcovství? Není přístup matriky diskriminační vůči ženám? Kde je veřejný zájem na tom, aby v případě matky bylo postaveno na jisto biologické rodičovství a v případě otce nikoliv?
V daném případě to nakonec dopadlo tak, že matrikářka ustoupila, když rodiče při třetí návštěvě úřadu stále trvali na svém a chtěli mluvit s vedením městského úřadu a když pediatrička dítěte na úřad několikrát volala a požadovala vydání rodného listu. Matka dítěte byla v každém případě rozhodnutá se žádnému gynekologickému vyšetření nepodrobovat a „neukazovat svou vagínu“, neboť nikdy v péči gynekologa ze svého přesvědčení nebyla a nemá důvod na tom nic měnit. Musela ovšem strpět zbytečnou a stresující komunikaci s úřadem a opakované cestování na úřad, na místo toho, aby se v prvních dnech po porodu mohla v klidu věnovat svému dítěti.
(s ohledem na to, že se text dotýká zdravotnického práva, byl zveřejněn též na specializovaném webu o zdravotnickém právu a bioetice – http://zdravotnickepravo.info)
Aktualizováno (3. 1. 2013):
Opět podobný případ z Libereckého kraje. Úřednice na matrice odmítaly vydat rodný list rodičům, kteří řádně oznámili narození svého dítěte doma a předložili potvrzení o vyšetření pediatrem i těhotenský průkaz matky.
Vzhledem k tomu, že matrika má povinnost vydat rodný list do 30 dnů, šlo by v případě prodlení o nezákonnou nečinnost, přesněji řečeno o nezákonný zásah do práv dítěte i do práv rodičů. Proto rodiče legitimně mohou úřednice na toto upozornit, stejně jako na to, že podobnou věc ve prospěch rodičů již řešila kancelář veřejného ochránce práv a že rodiče též kromě stížnosti k ombudsmanovi mohou zvážit podání trestního oznámení pro podezření z trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, podání žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu a podání žaloby na stát na náhradu imateriální újmy v penězích, která bude moci být následně vymáhána po jednotlivých odpovědných úřednicích, které nezákonný postup způsobily.
Celkově je právní úprava oznamování narození dítěte po porodu doma podrobně vysvětlena zde.
I v tomto případě z Libereckého kraje nakonec musely úřednice ustoupit. Úřednice nejprve rodičům tvrdily, že rodný list dítěti nevydají, a vyhrožovaly, že narození dítěte „bude muset řešit soud“. Když však rodiče po informování se o svých právech zavolali na matriku znovu a upozornili, že si budou stěžovat, najednou úřednicím po konzultaci s libereckým krajským úřadem stačila kopie těhotenského průkazu a prohlášení otce jako svědka porodu jako dostačující důkazy k vydání rodného listu.