Vše začalo tím, že se mladí rodiče z Brna rozhodli svoji dceru narozenou v roce 2011 z důvodu genetické zátěže v rodině neočkovat (kromě tuberkulózy). Přestože jinak rodina o dítě řádně pečovala a chodila s ním na pravidelné kontroly, pediatrička MUDr. Věra Zelená jejich rozhodnutí neočkovat oznámila sociálnímu odboru, kam byli rodiče pozváni. Otec do protokolu uvedl, že se svojí ženou zvážili klady a zápory očkování a že jsou přesvědčeni, že s přihlédnutím k jeho autoimunitnímu onemocnění je očkování v jejich případě rizikové a mohlo by zvýšit riziko vzniku onemocnění u dcery. Toto oznámení otec předtím zaslal i hygienické stanici. Rodiče chtěli s lékařkou i s úřady jednat férově a otevřeně vzít odpovědnost za neočkování na sebe.
V polovině roku 2012 se rodiče s dítětem přestěhovali do Prahy a tam si i našli nového pediatra, což oznámili původní dětské lékařce. V říjnu 2012 otec obdržel email od sociální pracovnice Kristýny Štětinové ze sociálního odboru Brno-Královo Pole, která jej žádala o sdělení aktuální adresy a o jméno nového pediatra.
Proti tomu se otec ohradil. Jednak považoval udávání ze strany lékařky za protiprávní, neboť ta by měla hlásit jen případy týrání a zanedbávání dětí, o což v jejich případě evidentně nešlo. Upozornil také, že neočkování dítěte je jejich svobodné rozhodnutí založené na rodinné anamnéze a etickém přesvědčení, které je chráněné ústavou. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, které připouští výjimky z důvodu přesvědčení rodičů. Sociální pracovnici sdělil, že tímto je pro něj věc uzavřena a doporučil jí, aby svůj drahocenný čas raději věnovala dětem, které jsou ve skutečném ohrožení a potřebují její pomoc.
Tím to ovšem neskončilo. Obratem se otci dítěte ozvala sama vedoucí sociálního odboru Marcela Zvonařová a opětovně požadovala sdělení místa pobytu a jméno pediatra. Také reagovala na předchozí sdělení otce tím, že rodičům za neočkování hrozí postih, že oznámení lékařky bylo „zcela legitimní“ a že činnost sociálního odboru je zaměřena na všechny děti vyžadující nějakou pomoc nebo podporu a ne pouze na rodiny sociálně nepřizpůsobivé, které se o své děti nestarají, jak se otec „mylně domnívá“. Kupodivu však nesdělila, jakou konkrétní „pomoc nebo podporu“ dítě této rodiny od úřadu potřebuje.
Tak to už vysokoškolsky vzdělaného muže, pro kterého byl zájem jeho dítěte vždy na prvním místě, zvedlo ze židle. Přišlo mu absurdní, že se o jeho rodinu úřednice tak důkladně zajímají. Vzhledem k tomu, že mu žádný zákon neukládá sdělovat jim svoje místo pobytu a jméno pediatra, chápal jejich opakované výzvy jako neoprávněný nátlak a narušování soukromí rodiny. Navíc se obával, že jejich slušného a vstřícného pediatra bude sociálka kontaktovat, činit na něj nátlak a narušovat jejich vztah důvěry a dosavadní bezproblémovou péči o dítě.
Mladý muž proto zaslal paní vedoucí svoji poslední odpověď, na kterou mu již nepřišla od úřadu žádná odpověď. Sdělení může být inspirací pro další rodiče jak komunikovat se sociálkou, která se o ně bez právního důvodu zajímá, zejména ve vztahu k očkování.
A motivace řešit věc se sociálkou tímto rázným způsobem? Když použiji vlastní slova mladého otce…
Nehodlám se podrobit arogantnímu úřadu, jehož pracovníci neznají zákony a Ústavu ČR. Odmítám jim sdělovat důvěrné informace o mém pobytu a našem pediatrovi. Žijeme v demokratickém právním státě a já nehodlám přistoupit na nezákonné chování úřadů či kohokoliv, kdo s těmito úřady spolupracují. Jsem přesvědčen, že současný ubohý stav legislativy a právního státu v ČR je způsoben tím, že většina lidí nemá právní povědomí a hlavně se nedovolává svého práva, zavírá oči (tzv. „si nechá kálet na hlavu“), neangažuje se v politice či občanském sektoru.
Už nejsem v bolševismu, ale ve svobodném právním státě.