„Vyhazovač“ na policejním prezidiu
Ivan Bílek má zmíněné praktiky nacvičené ze svého dřívějšího působení v pozici náměstka na Policejním prezidiu, kdy patřil k velkým oblíbencům svého íčkového jmenovce – Ivana Langra. Tehdy sestřelil za banální prohřešky z míst šéfa dopravní policie Zdeňka Bambase a o rok později i ředitele služby pro dohled nad zbraněmi Antonína Kremla. Ti se sice proti odvolání právně bránili a úspěšně – jejich odvolání bylo následně soudem posouzeno jako nezákonné, ale taktika Bílka byla efektivní. Nepohodlná osoba je totiž „odejita“ ihned, ale kola spravedlnosti melou pomalu, takže nezákonnost a svévolnost vyjde najevo až po dlouhé době, kdy to už nikoho moc nezajímá a kdy jsou na patřičná místa již dávno dosazeni „vhodní“ lidé. Geniální.
I když stát musel těmto nezákonně odvolaným policistům zaplatit nemalé odškodnění (a následně až po letech je Kubice vrátil na svá místa), pochybuji, že za to Bílek následně nesl jakoukoli odpovědnost. Naopak se stal mezitím ředitelem nově vzniklé nezávislé inspekce, která má kontrolovat policii. Vzniká otázka, zda právě tyto Bílkovy schopnosti nebyly pravým důvodem, proč byl politicky protlačen na tento post, a nikoliv oficiální důvod – jeho zkušenosti s prací policie. Zkušenosti má mnoho dalších lidí, kteří zároveň mají i výrazný morální kredit.
Očekávání od nové nezávislé Generální inspekce
Otázku, zda Ivan Bílek je nebo není muž na svém místě, je možné si snadno odpovědět, když pochopíme zamýšlenou roli nové inspekce. Dle důvodové zprávy mělo být jejím úkolem mimo jiné „posílení důvěry občanů v právní řád, policii … a v důsledku toho zlepšení bezpečnostního klimatu společnosti“. Tedy navrácení důvěry občanů v policii, ale koneckonců i získání si důvěry a respektu samotných policistů. Není žádným tajemstvím, že předchozí inspekce policie a inspekce Ministerstva vnitra, obě závislé na Ministerstvu vnitra, namísto důkladného vyšetřování zametaly pod koberec citlivé kauzy (typicky policejní násilí), a byly zneužívány k tomu, aby „něco našly“ na nepohodlné policisty. Nová nezávislá inspekce tedy vzbuzovala očekávání – očištění policie od násilníků a zločinců a zároveň ochrana policistů, kteří poctivě a nepoliticky dělají svou práci.
Jak tedy v ideálním případě měla být činnost nové inspekce nastartována? Vše stálo na jediné věci – na novém personálním obsazení. Tímto způsobem si například získal vysokou důvěru společnosti úřad ombudsmana – do čela instituce byly vybrány důvěryhodné, zkušené a na politice nezávislé osoby, které si vybraly kvalitní a motivované spolupracovníky. Liga lidských práv od počátku navrhovala, aby zákon znemožnil jmenování bývalých policistů do čela inspekce. Post ředitele by tak obsadil člověk bez vazeb na policii, například zkušený soudce nebo státní zástupce, který má však zkušenosti s prací policie. Tato praxe se velmi osvědčila například ve Velké Británii.
Pohřbení nové inspekce
Poslanci za ODS nicméně prosadili, aby místo ředitele inspekce bylo otevřené i bývalým policistům. Cesta pro jmenování Bílka tak byla otevřená. Přestože valnou podporu a důvěru policistů neměl, bylo třeba mu dát alespoň šanci ukázat, že to s nastartováním moderního orgánu pro kontrolu policie myslí vážně.
První co však Bílek udělal, bylo to, že převzal do nové inspekce prakticky všechny pracovníky staré Inspekce policie. Tedy jinými slovy – stará pochybná a nedůvěryhodná instituce se svými „zametači“ se jenom převlékla do nového kabátu. Funkce v novém úřadu Bílek obsadil svými problematickými známými z policejního prezidia. Podle MF Dnes (článek „Museli odejít od policie, teď policisty kontrolují“ ze dne 12. 6. 2012) se tak do nového sboru dostali: Pavel Kolář, který byl z prezidia odvolán kvůli své spoluodpovědnosti za pochybné zakázky, Gabriel Berzsi alias „rentiér“, který si na prezidiu neetickým způsobem přišel v roce 2009 na obří odměny přes milion korun a zajistil si též tučnou rentu ve výši 60 tis. Kč. Podobné tučné odměny mimochodem měl dostávat i sám Bílek. A do třetice Roman Fidler, další známý „Langerův muž“, který shodou okolností odešel z prezidia po neshodách s Lessym a následně začal pracovat pro novou inspekci a pak přešel na Ministerstvo vnitra, kde se jako personalista podílel na sesazení Lessyho, jak bylo naznačeno v srpnovém rozhovoru s Kubicem pro Právo.
Bílek za dobu svého působení jasně ukázal, že mu nejde o vybudování důvěryhodného orgánu, ale naopak se mu podařilo snahy o takový orgán hluboko pohřbít. Fungování nové inspekce lze ve zkratce označit úslovím „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Jednak existuje řada případů nevyšetřování policejního násilí a házení klacků pod nohy jeho obětem. Na druhou stranu ale starý policejní pes stále umí svůj dobře naučený kousek – odstřelovat nepohodlné policisty. A tentokrát měl velký úlovek – policejního prezidenta.
Speciální metr na policejního prezidenta
Pokud jde o údajné provinění Lessyho spočívající v neoprávněném poskytnutí úředních dokumentů novinářům, není pochyb o tom, že by toto jednání mělo být vyšetřeno a potrestáno stejně jako v případě jakéhokoli jiného policisty. Jenže v tom je ten problém – jinému policistovi by za to možná hrozilo kázeňské potrestání a nikoliv trestní stíhání a okamžitý vyhazov. Když se běžně i násilnosti ze strany policistů zametají pod koberec, není do očí bijící, že zrovna v případě policejního prezidenta začala být inspekce podezřele přísná? Účelovost stíhání ještě dokresluje další obvinění z absurdního trestného činu pomluvy, který v praxi snad ani není využíván jinak než proti nepohodlným lidem.
Nechtěla bych však řediteli Bílkovi křivdit – je taky dost možné, že případem policejního prezidenta pouze začal nezákonnosti policistů posuzovat přísně a chce v tomto trendu pokračovat. To by pak pochopitelně byla dobrá tendence. A bude možné si ji hned ověřit v praxi – squatteři právě podali trestní oznámení na pražské policisty, kteří je na začátku prázdnin zmasakrovali za demonstrativní vniknutí do zničeného squatu Milada.
Závěrem
Cílem tohoto příspěvku nebylo obhajovat nebo hodnotit Lessyho a jeho rozpory s ministrem vnitra. Smyslem bylo poukázat na to, že současná generální inspekce v čele s jejím ředitelem Bílkem a jeho spolupracovníky rozhodně nejsou ti, kdo by byli vzorem ctnosti a komu by se dalo důvěřovat. Naopak jedině odstraněním žabáka na prameni, odstraněním kalu a pořádným vyčištěním pramene docílíme toho, že si budeme moci konečně nalít čisté vody.
A zajímavá perlička na závěr… dle informací z médií Lessyho nástupce Martin Červíček žije s poslankyní za ODS Janou Černochovou. Právě ona s Janem Vidímem za ODS prošlapali cestičku Bílkovi na post ředitele na bezpečnostním výboru při schvalování zákona o nové inspekci, když důrazně trvali na tom, aby místo ředitele bylo otevřeno i bývalým policistům. Černochová absurdně argumentovala, že jinak by údajně šlo o protiústavní diskriminaci (z právního hlediska naprostý nesmysl). Zajímavá shoda náhod.