a já vím zase skutečně o trochu podrobností více než Vy 😉 Můžu se zeptat – Vy jste na tom místě samém byl v době události osobně nebo někdo z NSS? Jak to víte, kam jsme se měli dle pokynů policie přesunout? Jen moje zvědavost.

Měli jsme i nezávislou svědkyni (důchodkyni, která se nám sama nabídla) a tu se nikdo neobtěžoval vyslechnout.

Místo toho si Vy a NSS dovozujete skutkový stav podle toho, co se Vám v noci zdálo 😉

Nevypovídá to, že ÚS tam porušení ústavních práv nevidí, třeba také o tom, že autorka prostě pravdu nemá? Když jsme u Rakouska, zrovna tamní Ústavní soud deklaroval (v případě demonstrace proti kožichům), že demonstranti nemají nárok na to být přímo před obchodem (a bránit lidem v pohybu), jejich právo je zachováno i tehdy, pokud budou kousek vedle.

Chápu, že každý, kdo bojuje proti zlému státu, má přízeň a kladné hodnocení veřejnosti zaručeno, ovšem ono to může být ve skutečnosti i jinak.

„Podle [judikatury ESLP] je neumožnění shromáždění v místě a čase, které považují účastníci shromáždění za nejvhodnější, je zásahem do práva na svobodu shromažďování. Možnost realizace shromáždění na jiném místě a/nebo v jiném čase sama o sobě k ospravedlnění zákazu shromáždění v původně zamýšleném datu a/nebo místě nestačí. Svoboda shromažďování slouží totiž často právě skupinám, které nemají jinou možnost, jak zviditelnit sebe a své názory (např. nemají přístup do televize ani do jiných významnějších sdělovacích prostředků), a pokud by státní orgány mohly volně mamohly volně manipulovat s místem a datem jejich shromáždění, mohly by tyto skupiny de facto marginalizovat či dokonce umlčet.“

Jinak je trochu mimo ten odkaz na judikát ESLP – tam se řešilo, zda někdo byl pořadatelem zakázaného shromáždění nebo ne, a bylo dovozeno, že „pořadatelství“ nebylo prokázáno. To nijak nesouvisí s věcí, kterou teď řešil ÚS.

Vtipné je, že ani sama autorka nejdřív nevěděla, zda se shromažďuje či ne. Odkaz na shromáždění ex post použila jakou kouzelnou formuli, neboť se u řady lidí má za to, že když se „shromažďujete“, neplatí pro vás jiné zákony (naposledy si vzpomínám, když aktivisté vyvěšující transparenty na veřejnou budovu tvrdili, že se na té budově shromažďují).

Celou kauzu, kterou jsem od počátku sledoval, považuji za malichernou a autorka ve mně nebudí důvěru právě v průběhu času měněnými interpretacemi toho, co se stalo, i účelovým odkazováním na ShromZ, na nějž na počátku ani nepomyslela.

Jinak je dobře, že autorka zveřejnila všechny podklady, byť je interpretuje tendenčně. Je vhodné přečíst si závěr usnesení ÚS, kde je konstatováno, že došlo ke střetu práva na svobodu projevu a výkonu práva shromažďovacího s veřejným pořádkem. In concreto autorka chtěla stát tam, kde stála, a jiní zas chtěli mít volný průchod po hlavní trase. Policista ji celkem rozumně požádal, ať jde kousek vedle, kde může demonstrovat dál, a zároveň nikomu nebude překážet. Tím umožnil jak pokračování ve výkonu práva autorky, tak i realizaci zájmů ostatních. ÚS upozorňuje, že žádné právo není absolutní (ani shromažďovací,když se jím autorka – navíc až ex post – zaštítí).