Relevantní právní argumentaci v daném příspěvku nalezneme dvojí:

1) Školní rád (který mnohde povinnost domácích úkolů zakotvuje) nemá působnost mimo dobu vyučování, resp. dobu pobytu ve škole, a dobu školních akcí – nemůže tedy žákům ukládat, co mají a nemají dělat ve svém volném čase.

2) Školní řád, jiný dokument (např. školní vzdělávací program) nebo pokyn pedagoga nemůže ukládat povinnosti nad rámec zákona – může pouze konkretizovat povinnosti v zákoně již uvedené. Jelikož povinnost vypracovávat domácí úkoly není v zákoně uvedená, nelze ji žákům školy ukládat.

Pojďme se nyní blíže podívat na pravdivost obou výše uvedených tvrzení.

Ad 1) – stran působnosti školního řádu se autoři literatury z oblasti školského práva shodují, že školní řád může žáky školy zavazovat pouze při činnosti školy a v souvislosti s ní, tj. při uskutečňování vzdělávání a v souvislosti s ním a při poskytování školských služeb a v souvislosti s nimi. (1) (6) (7) V otázce dalších hranic ovšem nalezneme mezi autory rozdílný přístup. Zatímco P. Katzová výslovně uvádí, že působnost školního řádu se vztahuje pouze k činnostem, které se odehrávají v rámci vyučování, příp. na jiných akcích pořádaných školou (působnost školního řádu omezuje tedy i z hlediska časového) (1), většina ostatních autorů takováto omezení výslovně neuvádí (2) (3). Někteří naopak píší, že působnost školního řádu se může vztahovat i na dobu mimo rámec vyučování a školních akcí a uvádějí pro to relevantní argumenty (např. nutnost řešit kázeňsky šikanu, k níž dojde mimo dobu vyučování, ale která má svůj původ ve škole). (4)

Já sám bych se rovněž přiklonil k čistě věcnému vymezení působnosti školního řádu, které shrnuje M. Pekárková: „školní řád může upravovat takové vztahy, které vznikají v souvislosti s poskytováním výchovy a vzdělávání ve škole.“ (4) Z něho vyplývá, že školní řád může žáky zavazovat i mimo časový rámec vyučování nebo školních akcí, za zachování předpokladu, že upravuje vztahy vznikající v souvislosti s poskytováním vzdělávání ve škole. Z tohoto ohledu bych tedy argument „táty parťáka“ označil za lichý, neboť vypracovávání domácích úkolů jistě je činností související s poskytováním vzdělávání ve škole. Je ovšem třeba říci, že na této otázce nepanuje shoda a soud ji nikdy neřešil.

Ad 2) – tedy k zákazu ukládání povinnosti, která není zákonem předvídána. S existencí tohoto obecného právního principu je samozřejmě nutno souhlasit. Konkrétně o domácích úkolech se pak školský zákon skutečně nezmiňuje (prováděcí předpisy, RVP ani ŠVP mne s ohledem na maximu, že povinnosti lze ukládat toliko zákonem či na jeho základě, nezajímají). Ovšem mezi povinnostmi žáků vymezenými v § 22 školského zákona nalezneme povinnost „řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat.“

Otázka tedy zní – lze pod povinnost řádně se vzdělávat zahrnout i povinnost vypracovávat domácí úkoly, seminární práce apod.? Pokud odpovíme, že ano, pak lze ta ustanovení školního řádu či jiných dokumentů, popř. pokyny pedagogů, jejichž obsahem je stanovení povinnosti domácí práce, chápat jako konkretizaci dané povinnosti – tedy povinnosti řádně se vzdělávat. Pokud ne, tak jelikož ve školském zákoně nenalezneme jiné relevantní ustanovení, o které by šlo povinnost vypracovat domácí práce opřít, musíme ji označit za nezákonnou.

Nahlédněme opět do literatury a jejího výkladu povinnosti “řádně se vzdělávat.”

P. Katzová chápe neurčitý pojem „řádně se vzdělávat“ tak, že žák je povinen zúčastňovat se vyučování a poskytování školských služeb podle předem stanoveného časového harmonogramu (v případě škol rozvrhu hodin) a skutečně se vzdělávat (1) (5). Podle M. Puškinové z uvedeného chápání pojmu „řádně se vzdělávat“ plyne „že „řádné vzdělávání“ žáka je interpretováno jako
– dlouhodobý proces (povinnost „zúčastňovat se“),
– v jehož průběhu se žák pravidelně vzdělává v rámci školou stanoveného rozvrhu hodin.” (5)

Na základě uvedeného výkladu se nezdá, že by pod povinnost “řádně se vzdělávat” mohla být zařazena i povinnost vypracovávat domácí úkoly. Jelikož však autorka ve svém příspěvku řešila zcela jiné téma (povinnost účasti na lyžařských kurzech), je otázkou, na kolik mohla při podávání výkladu mít na mysli i povinnost zcela jiného charakteru, a jak by pojem „řádně se vzdělávat“ interpretovala v jejím světle.

Historickým výkladem daného ustanovení bychom, zdá se, dospěli k závěru o přípustnosti domácích úkolů. Je třeba si totiž přiznat, že právo neexistuje v nějaké uzavřené bublině, nýbrž jak při svém vzniku, tak při své aplikaci, je navázáno na určitou sociální realitu. Jakkoli může být (a často je) cílem právních předpisů sociální realitu měnit, z důvodové zprávy (8) ani jiných dostupných dokumentů (9) se nezdá, že by toto bylo v roce 2004 záměrem. Byla-li tedy v době, kdy byla daná právní úprava přijímána, povinnost vypracovávat domácí úkoly chápána jako běžná součást vzdělávacího procesu (tedy součást „řádného vzdělávání“), bylo by možná příliš odvážné dnes, po čtrnácti letech od účinnosti dané normy, tvrdit, že vypracovávání domácích úkolů již pod povinnost žáků „řádně se vzdělávat“ zařadit nelze.

Na druhou stranu můžeme ovšem postavit výklad systematický. Podíváme-li se do zbytku školského zákona, zjistíme, že jiné povinnosti popisuje daleko přesněji a myslí i na sankce za jejich nedodržení. Tak např. již zmíněná povinnost „řádně docházet do školy“ je na několika místech doplněná povinnostmi dalšími – např. povinností zletilého žáka a zákonných zástupců „dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem,“ jež je dále rozvedena na úseku základního vzdělávání povinností „doložit důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování nejpozději do 3 kalendářních dnů od počátku nepřítomnosti žáka,“ povinností zákonných zástupců „zajistit, aby dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení.“ Dále nalezneme do detailů rozvedené povinnosti související s ukončením ročníku vzdělávání (např. povinnost konat opravnou zkoušku z předmětu, ze kterého žák neprospěl), povinnosti související se závěrečnými či maturitními zkouškami a další. Jsou-li jiné povinnosti žáků a jejich zákonných zástupců ve školském zákoně blíže rozvedeny a konkretizovány, bylo by s podivem, abychom (časově poměrně rozsáhlou) povinnost vypracovávat domácí úkoly mimo rámec vyučování vyvozovali jen z obsahu neurčitého právního pojmu „řádně se vzdělávat“. Pokud bychom k tomu takto přistoupili, pak bychom již mohli za konkretizaci tohoto neurčitého právního pojmu označit uložení téměř jakékoli jiné povinnosti, která tak či onak souvisí se vzděláváním. To by jistě nebylo žádoucí.

Jak vidno z výše uvedeného výkladu, odpověď na otázku „mohou být domácí práce pro žáky základních a středních škol povinné?“ není vůbec jednoduchá a odvisí od interpretace neurčitého právního pojmu „řádně se vzdělávat“ uvedeného mezi povinnostmi žáků v § 22 školského zákona. Z toho, co jsme zatím uvedli, se nicméně toto ustanovení nezdá dostatečným základem pro ukládání povinnosti vypracovávat domácí práce. I s ohledem na zásadu „in dubio pro libertate“ bych se proto klonil k názoru, že domácí úkoly povinné nejsou ani být nemohou, resp. že s jejich nevypracováním nesmí být spojeny negativní právní důsledky. Nemohu ovšem vyloučit, že při ještě zevrubnějším výkladu daného ustanovení i pomocí dalších výkladových metod by se misky vah převážily na druhou stranu a dospěli bychom k závěru, že ukládání povinnosti vypracovávat domácí práce na základě tohoto ustanovení je přípustné.

Zodpovězení otázky by mohla přispět soudní interpretace – k ní však může dojít až tehdy, bude-li se nějaký žák či jeho zákonný zástupce bránit případným negativním právním důsledkům nesplnění této domnělé povinnosti (jíž může být např. neprospění z předmětu, kázeňské opatření či vyloučení ze školy).

Nechci nikoho navádět :-).

Zdroje:
(1) KATZOVÁ, Pavla. Školský zákon: komentář. Praha: ASPI, 2008. Komentáře nakladatelství ASPI, s. 115, 160. ISBN 978-80-7357-412-3.
(2) PUŠKINOVÁ, Monika. Interní předpisy školy – školní řád a organizační řád. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2013, (7), 4. ISSN 1214-8679.
(3) VESELÁ, Michaela. Školní řád. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2010, (6), 20. ISSN 1214-8679.
(4) PEKÁRKOVÁ, Martina. Ještě pár slov ke školnímu řádu. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2013, (7), 8. ISSN 1214-8679.
(5) PUŠKINOVÁ, Monika. Zásada rovného přístupu ke vzdělávání a neúčast žáka na „placených“ akcích školy. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2017, (2), 15. ISSN 1214-8679.
(6) PUŠKINOVÁ, Monika. Část první. Obecná ustanovení (§ 21 – § 31). RIGEL, Filip, Lenka BAHÝL’OVÁ, Veronika KUDROVÁ, Ondřej MORAVEC a Monika PUŠKINOVÁ. Školský zákon: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2014, s. 166. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-550-3.
(7) MAHDALÍČKOVÁ, Jana. Školní řád a jeho význam. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2016, (1), 20. ISSN 1214-8679.
(8) Důvodová zpráva k návrhu školského zákona, dostupná zde: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=12583&pdf=1
(9) Rozprava k návrhu školského zákona v PSP ČR, dostupná zde: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/033schuz/s033155.htm