Reklama
 
Blog | Zuzana Candigliota

Jak docílit možnosti vege stravování ve školách?

A nejen ve školkách a školách, ale i v nemocnicích, ve věznicích či jiných veřejných zařízeních. A nejen vege stravování, čímž myslím všechny formy vegetariánského, veganského, makrobiotického a jiného alternativního nenáročného stravování, ale i dietního stravování (např. bez mléka, bez lepku) nebo jiného stravování z důvodů náboženských. To vše z hlediska práva a v mém svérázném stylu.

Už několikrát jsem měla na toto téma příspěvek na Veganfestu v Brně nebo Vegetariánském dni v Praze a lidi mě opakovaně žádali, abych o tom napsala i na blog, proto tak konečně činím k příležitosti konce velikonoc (pro mě s malým) – svátku týrání a vraždění zvířat, zejména ve velkochovech, resp. novodobých koncentračních táborech.

 

S žádostí o alternativní stravu nejspíš nepochodíte

Kupodivu v soukromých zařízeních, jako jsou třeba restaurace, není vege strava problém, protože obchodníci se naučili vycházet vstříc zákazníkům. Jinak je tomu ovšem v zařízeních veřejných, jako jsou mateřské nebo základní školy či nemocnice, které si často uchovávají svůj represivní, nevstřícný přístup typický pro instituce, jejichž cílem je snaha o vaši institucionalizaci.

U nás je tedy běžné, že vám ředitelka školky, školy nebo personál nemocnice sdělí, že pokud vám nevyhovuje jejich nabízená strava (která ovšem vyhovuje jen málokomu, kdo má aspoň mizivé znalosti zásad zdravé výživy a nemusí to být žádný radikální vegan), tak máte smůlu. A dokonce někdy odmítají i to, abyste si nosili vlastní stravu v souladu s vaším přesvědčením nebo i zdravotními potřebami.

Reklama

Jen pro inspiraci, jak to chodí třeba v severní Itálii: Rodiče dítěte mohou jednoduše školu požádat o to, aby ze zdravotních, etických nebo náboženských důvodů nebyly dítěti ve stravě podávány určité potraviny. Může to být maso, nebo jen třeba vepřové maso, ale také mléko, vajíčka, lepek apod. Školní jídelna pak stravu konkrétního dítěte přizpůsobí. Z nemocnice v Itálii mám osobní zkušenost, že připraví jídlo podle individuálních potřeb pacienta.

Kde najdete Vaše práva

Právě školky, školy a nemocnice by se měly snažit vycházet dětem či pacientům vstříc, a to s ohledem zejména na:

  • právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech mj. přístupu ke službám a přiznání sociálních výhod z důvodu mj. zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru (antidiskriminační zákon – č. 198/2009 Sb.),
  • ústavně zaručená základní práva jako je svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 15 Listiny základních práv a svobod), právo na ochranu zdraví (čl. 31), právo rodičů vychovávat své děti a právo dětí na výchovu svých rodičů (čl. 32), právo na pomoc státu při studiu za zákonných podmínek (čl. 33) a není možné nezmínit, že stát se nesmí vázat na výlučné ideologie (čl. 2/1),

a v případě škol také s ohledem na:

  • zásady vzdělávání, mezi které patří rovněž zásada nediskriminace, zohledňování individuálních potřeb jedince, vzájemná úcta, respekt, uplatňování základních lidských práv a svobod, zásada trvale udržitelného rozvoje a ochrany zdraví (školský zákon – č. 561/2004 Sb.),
  • právo dítěte na školské služby včetně školního stravování (§ 21/1), přičemž toto právo není zákonem odepřeno dětem s jinými stravovacími potřebami, zákon pouze uvádí, že Ministerstvo školství stanoví v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou podrobnější podmínky organizace školního stravování i výživové normy a finanční normativy (§ 121/2).

Donáška vlastního jídla, nebo úprava školního/nemocničního jídelníčku?

Pokud potřebujete jinou než standardní nabízenou stravu, jsou dvě možnosti řešení. Buď si svoje jídlo budete nosit sami, nebo požádáte, aby vám jídlo dle vašich potřeb připravila daná instituce. Obě možnosti mají své výhody a nevýhody.

Nošení vlastní stravy je dobré v případě, kdy chcete mít jistotu nejen například v tom, že jídlo je veganské, ale také že jsou použity kvalitní suroviny, které se v institucích zásadně nepoužívají. Nevýhodou je nadměrná časová a také finanční zátěž a někdy i nemožnost připravovat jídla pro institucionalizovaného člena rodiny. Problém může nastat také v tom, že instituce může dělat problémy s případným přebíráním přineseného jídla, jeho uchováváním v lednici a ohříváním. Problém nošení vlastní stravy vidím ve vyloučení jednotlivce z možnosti čerpání veřejných služeb, na které přitom přispívá ze svých daní stejně jako všichni ostatní.

Požadavek, aby instituce připravovala stravu dle vašich potřeb, má tu nevýhodu, že pravděpodobně bude buď odmítnut, nebo jídlo bude chuťově a kvalitativně nedostatečné. Například personál se může domnívat, že dítěti bude stačit místo masa s rýží pouze suchá rýže nebo místo rohlíku se salámem pouze suchý rohlík. Proto je potřeba řešit otázku vhodnosti a vyváženosti poskytované stravy a trvat na tom, aby maso bylo nahrazeno třeba luštěninami, zeleninou apod. Poskytnutí stravy přímo institucí má ovšem tu výhodu, že je jednotlivci s jinými potřebami zajištěna služba jako komukoliv jinému bez diskriminace.

Čím budou argumentovat, pokud nechtějí vyhovět?

Údajné organizační, provozní, ekonomické (bla bla) důvody

V podstatě, kdo chce vyhovět, tak si cestu najde, a kdo nechce, tak si hledá výmluvy, proč to nejde. A nabízí se samozřejmě údajné organizační, provozní, ekonomické důvody skrývající neochotu vyhovět požadavku na jiné jídlo. Jsou to ovšem jen výmluvy, protože:

  • Strávníků se speciálními potřebami je minimum (Kolik je v ČR vegetariánů a veganů? Jeden ze sta?).
  • Není třeba vařit jedno speciální a náročné jídlo na suroviny (jako např. u košer stravy), ale obvykle stačí běžné jídlo jen lehce přizpůsobit (například při přípravě rizota pro ostatní strávníky dát zvlášť jednu porci bez masa; řízek nahradit plátkem tofu, nebo připravit jednoduchý salát ze syrové zeleniny doplněný pečivem apod.).
  • A hlavně: výše zmíněný příklad z Itálie ukazuje, že to bez problémů jde.

Školní jídelny údajně musí dodržovat výživové normy

Školní jídelny často tvrdí, že musí dodržovat výživové normy ve vyhlášce o školním stravování a že jinému požadavku nemohou vyhovět. Tato vyhláška je ovšem podle mého názoru z více důvodů protiústavní.

Jednak pravděpodobně nebyla vydána v souladu se zákonem, neboť Ministerstvo školství ji může vydat jen po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví (§ 121/2 školského zákona). Ministerstvo zdravotnictví mi ovšem poskytlo své připomínky k vyhlášce, ve kterých uvádí, že spotřební koš ve vyhlášce „je zastaralý a nevyhovuje novým uznaným odborným poznatkům. Jeho povinným respektováním ve školním stravování nelze přispět ke zdravému vývoji dětské populace odborným zajištěním výživových potřeb. […] Řešením je i možnost se orientovat na doporučení pestrosti měsíčních jídelníčků, jejichž použitím bude lépe zajištěna zdravá výživa žáků a studentů. […] V návrhu vyhlášky postrádáme úpravu dietního stravování. Podle našeho názoru je úprava dietního stravování v návrhu vyhlášky nepostradatelná. Některé děti musí dodržovat dietní režim z důvodu svého zdravotního stavu, a proto požadujeme doplnit návrh vyhlášky o úpravu dietního stravování.“ Ministerstvo zdravotnictví označilo tyto své připomínky za zásadní, přesto byly ignorovány. To lze chápat jako nedodržení legislativního postupu a porušení základního práva dětí na zdraví.

Dále pak vyhláška je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle které – pokud má jednotlivec ústavně zaručené právo, které může být upraveno pouze zákonem (v tomto případě např. právo na pomoc státu při studiu, kterým je i poskytování školských služeb jako je stravování), tak je zcela nezbytné, aby i rozsah a způsob jeho poskytování byl vymezen zákonem. Jiná než zákonná úprava by byla porušením Listiny základních práv a svobod. Ovšem v případě stravování zákon nijak právo žáka neomezuje a nestanoví, že je možné někoho ze stravování vyloučit, právo žáka diskriminačně omezuje či spíše dokonce vylučuje až vyhláška, což je protiústavní.

Hlavně je ale potřeba se ptát – jaký má smysl dodržování výživových norem? Pokud smyslem má být ochrana zdraví žáků, tak je zřejmé, že současné výživové normy z 50. let a znemožnění dietního stravování toto právo nejenže nezajišťují, ale přímo porušují. Proto nesmyslné výživové normy ve vyhlášce nemohou zasahovat do práva na zdraví, na svobodu svědomí, do práva nebýt diskriminován apod.

Nošení vlastní stravy je údajně v rozporu s hygienickými předpisy

Není to pravda. Podle stanoviska hlavního hygienika není příprava stravy v domácnosti stravovací službou ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví. Přinesení a podávání vlastní stravy je podle stanoviska možné. Navíc z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá, že umožnění nosit si vlastní stravu je přiměřeným opatřením, aby byla respektována svoboda myšlení a svědomí veganské rodiny. Škola a rodiče žáka mohou jednoduše sepsat dohodu o zajištění stravování formou přinášení vlastní stravy, ve které se ujedná způsob a podmínky zajištění stravování, odpovědnost za kvalitu jídla apod.

I když neodebíráte školkovou stravu, údajně ji musíte platit

Představte si, že jdete s přáteli třeba do kina a že vám naúčtují kromě vstupného i občerstvení, které jste si neobjednali a nechcete jej. Tak takto uvažují některé ředitelky mateřských škol, které vyžadují platbu za obědy i po rodičích, kteří školní stravu pro své dítě neodebírají a chtějí si nosit vlastní obědy.

Vycházejí přitom z § 4 vyhlášky o předškolním vzdělávání, podle kterého se rozsah stravování dítěte ve školce stanoví tak, aby se dítě stravovalo vždy, je-li v době podávání jídla přítomno v mateřské škole. Smysl tohoto ustanovení je zřejmý – jde o to, aby dítě nebylo bez jídla a byl zajištěn jeho pravidelný stravovací režim. Z ustanovení ovšem nijak nevyplývá, že by bylo možné dítěti podávat pouze školní stravu, a už vůbec ne, že by ji rodič musel platit i v případě jejího neodebírání.

Jak postupovat?

Logicky by za sebou měly následovat tři postupné kroky – snaha o dohodu, formální žádost a právní kroky.

Snaha o dohodu

Nejprve se pochopitelně pokusíte lidsky se s provozovatelem domluvit na způsobu zajištění stravování v souladu s vašimi potřebami.

Příkladem dobré praxe je podle jednoho vegana třeba Fakultní nemocnice v Olomouci: „Já jsem řekl, že jsem vegan a že to měnit nebudu. Přišla výživová poradkyně, udělala se mnou jídelníček a na jídle jsem měl potom napsané – bez mléka, masa, vajec. Nikdo mi nedělal žádný problém.“

V případě mateřských škol ovšem doporučuji jistou obezřetnost. Ve školkách je málo míst a předem avizovaný problém s jídelníčkem by mohl znamenat nepřijetí dítěte. Proto doporučuji nezmiňovat požadavek na jiný způsob stravování až do obdržení rozhodnutí o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání. A až pak řešit přinášení vlastního jídla na základě dohody, nebo přizpůsobení školní stravy vašim potřebám.

Formální žádost

Pokud ovšem žádná dohoda není možná, nezbývá než požádat o vyhovující stravu v písemné žádosti zaslané nejlépe doporučeně. Můžete požádat, aby připravovali jídlo v souladu s vašimi potřebami (bez určitých produktů), nebo aby vám umožnili přinášet vlastní jídlo. Žádost je potřeba náležitě odůvodnit a odkázat například na právo na zdraví, na svobodu svědomí apod. Škola by měla na žádost do 30 dní reagovat, to je obecná lhůta k vyřízení žádostí dle správního řádu.

V případě hospitalizace v nemocnici doporučuji požadavek na speciální stravu napsat na formulář s názvem „souhlas s hospitalizací“, který musí nemocnice uchovávat, nebo jej nechte zapsat do zdravotnické dokumentace. V případě omezení osobní svobody (cela předběžného zadržení, vazba, výkon trestu) požadavek vepište do poučení o právech osoby omezené na osobní svobodě nebo podejte písemnou žádost.

Právní kroky

Pokud ani po podání žádosti nebylo požadavku vyhověno, můžete podat stížnost. V každém případě se můžete obrátit na Kancelář veřejného ochránce práv, která je oprávněna řešit případy diskriminace. Ombudsman se již jednou zastal vegetariánské rodiny s předškoláky a uvedl, že by školka měla investovat do mikrovlnné trouby, aby bylo možné ohřívat přinesené obědy.

Dále je možné se v případě škol obrátit se stížností na jejich zřizovatele, Českou školní inspekci nebo odbor školství krajského úřadu, v případě nemocnic na vedení nemocnice, odbor zdravotnictví krajského úřadu nebo svoji zdravotní pojišťovnu, v případě policejních stanic nebo věznic na odbor vnitřní kontroly Policie ČR nebo vězeňské služby. V úvahu připadá také správní žaloba nebo civilní antidiskriminační žaloba k soudu.

Příklad úspěšné stížnosti: Veganka si stěžovala k vedení Fakultní nemocnice v Brně, protože jí nebyla zajištěna během hospitalizace veganská strava. Ředitel nemocnice uznal pochybení a omluvil se jí.

Závěrem – hodně štěstí…

…a vzájemného pochopení při zajišťování nenásilné stravy pro vás a vaše děti a také co nejvíce kuchařek jako je Andy:

Vedoucí školní jídelny: „Prosím o radu, jestli se někdo setkal s maminkou dítěte v MŠ , která by chtěla pro dítě vegetariánskou stravu. Mám s ní docela problém , nechce chápat, že mi to vyhláška nestanovuje. Děkuji“

Andy1: „Dobrý den. Sice to není Vaší povinností, ale proč mamince nevyjít vstříc. Vážme si každého strávníka a pokud má někdo životní styl, že je vegetarián či vegan, tak proč mu to ve školním stravování narušovat. Už jsme tady řešili hodně diet, alergií (na mléko, lepek, rajčata apod.) a vždycky jsme rodičům vyšli vstříc. Pokud by přišel někdo, že si přeje vegetariánskou stravu, také bychom mu vyhověli. Nepřijde mi to jako problém připravit jedno jídlo trošku odlišné od ostatních.“


 

Pokud chcete podpořit spravedlivé prostředí ve školách pro všechny děti, podpořte prosím projekt Férová škola. Díky.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama