Reklama
 
Blog | Zuzana Candigliota

Situace v českých porodnicích – jak z 50. let

V českých porodnicích jsou běžně zcela ignorována základní lidská práva, ale i přirozené potřeby žen a jejich dětí. To vyplývá asi z šedesátky vyjádření žen o jejich zkušenostech při porodu, převážně z let 2011-2013.

Liga lidských práv v reakci na tvrzení vlády před Evropským soudem pro lidská práva, které idealizovalo české porodnice, vyzvala ženy, aby se podělily o své reálné nedávné zkušenosti. Počet vyjádření doručených během pouhých dvou týdnů není nikterak velkým vzorkem, přesto stačí k vytvoření úsudku, že popsané negativní zkušenosti nejsou rozhodně žádnou výjimkou. Aby tyto naléhavé dopisy nezůstaly jen založeny ve spise někde ve Štrasburku, rozhodla jsem se, že s jejich obsahem anonymním způsobem formou tohoto článku seznámím veřejnost.

Zákroky bez souhlasu, i proti vůli ženy

Ženy ve většině prohlášení popisují provádění zákroků na jejich těle bez předchozího informování, upozornění, bez souhlasu a dokonce často i proti jejich výslovně vyjádřené vůli. V lepším případě personál rodičku informoval, až když již na ní zákrok prováděl. 

Takto byly prováděny zákroky jako protržení vaku blan, nástřih hráze, podávání léků přes infusi, ale i tzv. Kristellerova exprese. To je zákrok spočívající v tlačení personálu na břicho rodičky k urychlení porodu, který je nebezpečný, může způsobit rupturu dělohy, potrhání pochvy a poranění plodu a jeho provádění je v západní Evropě zapovězeno. Tomuto zákroku byl věnován i pořad v České televizi, který upozornil na případy poškození žen i dětí tímto zákrokem.  

Reklama

Jedné z žen byl dokonce proveden i císařský řez proti její vůli, kdy ji na pokyn lékařů sestry násilím chytily a odtáhly na operační sál. Následně jí její gynekoložka řekla, že k císařskému řezu nebyl dostatečný zdravotní důvod.

Přání žen jsou ignorována i zesměšňována

Ženy dále uvádějí, že nejenže nebyla respektována jejich přání, ať už v ústní nebo písemné formě (porodní plán), ale personál se cítil být tím, že žena měla nějaká přání, dokonce popuzen a negativně je komentoval, například tak, že se jim rodička „plete do řemesla“. A to i přesto, že se jednalo o legitimní přání jako je volba přirozeného porodu a odmítnutí medicínsky řízeného porodu, odmítnutí nástřihu hráze nebo žádost o předchozí informování před každým zákrokem. 

V jednom případě lékařka při odmítnutí zákroků rodičce řekla „porod tady vedu já a rozhodnu, co bude třeba, jestli se vám to nelíbí, tak potom můžete podat žalobu“. Porodní asistentka, která rodičce provedla v rozporu s jejím přáním nástřih hráze, svůj postup následně odůvodnila tak, že to považuje za „normální a běžné“. A také sdělila, že porodní plán je sice přání rodičky, ale oni mají předpisy, kterých se musí držet, a pokud se rozhodnou třeba pro císařský řez, tak ho prostě udělají.

Manipulace a zastrašování

Rodičky popisují nejrůznější nepřijatelné manipulativní techniky personálu v případě, kdy vyjádřily nesouhlas s rutinními postupy a chtěly využít svého práva odmítnout nabízený postup. Šlo o popírání kompetence rodičky se sama rozhodnout, o tvrzení, že odpovědnost a vzdělání má personál nikoliv rodička, ale také o urážky a nadávky, používání ironie, křiku, vyhrožování, zastrašování nepravdivými a manipulativními informacemi a opakovaný nátlak, dokud se rodička nepodrobí vnucovanému postupu.

Běžně používanou metodou je sdělení, že žena „ohrožuje miminko“, pokud neposlechne personál. S tímto odůvodněním jsou ženy během fyziologického porodu nuceny ke kontinuálnímu elektronickému monitoringu plodu v nepohodlné poloze na zádech, ale i k porodu v poloze na zádech, což je v přímém rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace

Jedné ženě na dvou předporodních kontrolách při odmítnutí určitého vyšetření lékaři řekli, že bez vyšetření jí neumožní opustit budovu nemocnice, i kdyby měli na ni zavolat policii. Také jí sdělili, že pokud určitá vyšetření odmítá, tak není schopna za sebe a za dítě rozhodovat. 

Několika ženám při odmítnutí určitých postupů během rozběhlého porodu personál řekl, že mají jít rodit jinam. Jedna žena uvedla, že jí lékaři nutili zákroky s tím, že proč odmítá lékařské vedení porodu, když si zvolila porod v nemocnici. Jiné rodičce při dotazu na alternativy navrhovaného postupu personál sdělil, že oni vědí, co dělají, protože to na rozdíl od ní studovali a mají zodpovědnost. Další ženě při odmítnutí klystýru porodní asistentka řekla – „co je to za matku, když chce dítě přivést do sraček“.

Soukromí, osobní svoboda a potřeby žen – pro personál nepodstatné

Ženy upozorňují na nerespektování svého soukromí, omezování osobní svobody a ignorování jejich potřeb během porodu.

Nerespektování soukromí spočívalo zejména v přítomnosti mnoha osob najednou při porodu nebo při poporodních vyšetřeních (i 7 osob). Rodičkám také vadilo, že během samotného porodu je neměla na starosti jen jedna nebo dvě osoby, ale vyšetřovalo je postupně až 8 osob. Do soukromí a klidu rodiček zasahovala i nemožnost být s partnerem po celou dobu porodu, nestálé stěhování z místnosti do místnosti nebo pobyt na chodbě během porodu. Jako zásah do soukromí a důstojnosti rodičky vnímaly i hromadné vizity, při kterých musely odhalovat svoje pohlaví nejen před skupinou lidí z personálu, ale i před ostatními ženami na pokoji.

Ženy byly omezovány v pohybu. Běžné bylo znemožňování zvolit si jinou polohu při porodu než vleže na zádech nebo zakazování slézt z vyšetřovacího stolu. Jedné rodičce bylo během nepostupujícího porodu znemožněno vyjít si s manželem na chvíli před budovu na čerstvý vzduch. 

Ženy byly nucené při příjmu během porodních bolestí vypisovat formuláře s banalitami, které lze vyplnit až následně. Když měly dotazy, personál je ignoroval a neodpovídal na ně.

Spěch a zásahy do přirozeného průběhu porodu

Ženy popisují spěch personálu, aby porod probíhal co nejrychleji, a zásahy do jeho přirozeného průběhu, i když probíhal zcela nekomplikovaně. Rutinně docházelo k provádění protržení vaku blan, zavádění kanyly a podávání oxytocinu. Bez vědomí a souhlasu žen docházelo k jeho podávání nebo zvyšování dávek.

Personál řídil tlačení rodiček, buď jim zakazoval tlačit, nebo je naopak nutil tlačit okřikováním, když se na to žena necítila. Personál nečekal na přirozený porod placenty, ale v některých případech tlačil ženě na břicho a vytlačil placentu nebo ji vytáhl. Velmi často personál nenechal po porodu dotepat pupečník a přestřihl jej. A to i v případech, když si žena výslovně přála dotepání pupečníku nebo přirozený porod placenty.

Personál si myslí, že dítě patří jim, ne matce

Ženy v naprosté většině případů popisují nerespektování jejich rodičovských práv a úkony a zákroky na dítěti bez jejich souhlasu nebo proti jejich vůli. 

Zejména ženy uvádějí omezování kontaktu ženy s dítětem – děti byly bez souhlasu rodičů odnášeny, ať už hned po porodu nebo následně během hospitalizace, některým ženám bylo dítě vráceno až druhý den po porodu. Nebyla respektována přání rodičů, aby dítě bylo hned po porodu položeno matce na břicho. Zdravé děti byly rutinně umisťovány do inkubátoru a oddělovány od matek. Jedné matce lékařka sdělila, že „dítě potřebuje teplo, ne matku“. Matky se musely hádat s personálem, aby měly svoje děti u sebe. Jedné matce bylo dítě na porodním sále vytrženo z náručí s tím, že se personál s ní nebude přetahovat.

Nebyla respektována přání rodičů, aby po porodu nebyla okamžitě přerušována pupeční šňůra a aby dítěti nebyly prováděny některé zákroky. Některé ženy uvádí, že jejich dítě bylo bez jejich souhlasu naočkováno proti tuberkulóze (dokud nebylo toto plošné očkování v roce 2011 kvůli škodlivosti zrušeno). Některé ženy se setkaly s výhrůžkami, že pokud nebudou dítě pravidelně budit na kojení a vážit ho nebo ho nebudou dokrmovat umělou výživou, tak dítě nebude z nemocnice propuštěno.

Příklad z Motola – absurdní negativní reverz

„Do nebe volající“ je negativní reverz z Fakultní nemocnice v Motole, který byla nucena podepsat žena odmítající rutinní umístění zdravého dítěte po porodu do inkubátoru. Namísto toho, aby nemocnice sama podporovala časný tělesný kontakt novorozence s matkou, jak z mnoha důvodů doporučuje Světová zdravotnická organizace a jak je to ostatně i přirozené, tak nehorázně manipuluje s matkami, že je „potřebné a nutné“ dítě po porodu napojit na monitor dechu a umístit do inkubátoru. Matka, která si nepřála toto rutinní, zbytečnou a škodlivou separaci od svého dítěte, byla nucena za to bojovat a nechat se zastrašovat ničím nepodloženými tvrzeními, že tento postup „může vést k těžkému poškození zdraví dítěte s trvalými následky nebo k jeho smrti“.

Neosobní personál a stresující režim

Ženy velmi často hodnotily přístup personálu jako rutinní, nadřazený, arogantní, agresivní, ironický, bez emocí a radosti, bez respektu a zájmu o potřeby rodičky. Ženy popisují komunikaci ze strany personálu jako nadřazenou, cítily se jako „školačky pod dohledem“.

Nemocniční režim hodnotí jako stresující – neustálá kontrola, zákazy, příkazy, povýšené jednání. Jedna žena vnímala jako vyčerpávající, že se po porodu musela nejen starat o sebe a miminko, ale že neustále musela urputně hájit svoje osobní práva. Ženy musely volit kompromisy a nemohly dát svým dětem to, co považovaly za správné, jinak by musely jít do otevřeného konfliktu s personálem. 

Několik žen uvedlo, že u porodu v nemocnici záleží na tom, na koho z personálu žena zrovna narazí – i když si žena vybere přátelskou nemocnici, nemusí mít štěstí na personál.

Následky po zážitcích z porodnice a přání žen

Ženy popisovaly, jak je zážitek z nemocnice negativně ovlivnil. Jedna žena s partnerem následně trpěli výčitkami, že nedokázali zabránit zbytečným zásahů personálu do porodu. Jiná žena uvedla, že pobyt v nemocnici pro ni byl tak nedůstojným a ponižujícím zážitkem, že následně musela vyhledat psychoterapii. Další žena popsala, že se po lékařském zákroku bez jejího souhlasu cítila jako znásilněná. 

Několik žen uvedlo, že po zkušenosti z porodnice si zvolily porod doma, nebo že by si porod doma alespoň přály. Uvedly také, že nemocnice jsou sice připravené na možnost komplikací, ale ty komplikace oni sami většinou vytvářejí. A také jsou moderně vybavené a mají možnost poskytovat péči tak, aby se ženy cítily jako doma, ale to personál zjevně nedokáže.

Ženy vyjádřily přání, aby existovalo místo s vhodnými podmínkami pro porod jako je klid, pocit bezpečí, intimita, a bez útoků ze strany lékařů. Chtěly by, aby personál nechal rodičky v jejich rytmu a umožnil jim soustředit se na svůj porod a nerušit je neustálým dohadováním, vyšetřováním a formalitami.

Zhodnocení – pomoci může ombudsman

S ohledem na obsah dopisů a závažnost jednání personálu v porodnicích nelze situaci hodnotit jinak než jako běžné porušování zákazu nelidského a ponižujícího zacházení, či alespoň ignorování práva na nedotknutelnost a fyzickou integritu, informovaný souhlas a soukromí, dále ignorování rodičovských práv – na kontakt s dítětem a na rozhodování o dítěti, ale také porušování práva na zdravotní péči v souladu s vědeckými poznatky. 

I když nepochybně existuje celá řada žen, které byly s péčí v české porodnici naprosto spokojené, uvedené zkušenosti svědčí o tom, že zejména ženy, které mají o porodní péči jinou představu, než je v porodnici zaběhnutá rutina, s velkou pravděpodobností tvrdě narazí. To, že je popsané zkušenosti žen jsou systémovým problémem a nikoliv jen jednotlivým pochybením v několika málo případech potvrzuje i MUDr. Václav Kozák z nemocnice v Brandýse nad Labem:

„Osobně jsem pracoval ve velkých fakultních nemocnicích a velmi často jsem byl svědkem velmi arogantního a nevybíravého chování personálu vůči rodičkám, zejména pak ze stran středního personálu. Mnohdy jsem se setkal s nepříliš velkou ochotou vyhovět matkám, které si s sebou přinesou porodní plán. Některé lékaře skoro až uráží skutečnost, že mají v podstatě poslouchat někoho, kdo je v daném oboru laik. Přitom v 98 % je v těchto porodních plánech to, co by se skutečně v moderní perinatologii mělo dělat, ale mnohdy vůbec nedělá. Zejména v porodnicích větších nemocnic se porodní plány neberou vůbec vážně, často si je nikdo ani nepřečte, s matkou nikdo příliš nekomunikuje, porod vedou úplně jinak, než si matka přála, není ji vyhověno téměř v ničem, dítě po porodu bez diskuzí odnesou a matka ho i několik hodin nevidí, často se naprosto ignorují principy Baby Friendly.“

Vypadá to, že v českých porodnicích lidská práva neplatí a ženy a jejich děti jsou vnímány jako neživý objekt, který je potřeba rutinně „zpracovat“, a pokud se objekt zpracování vzpírá, tak jej zastrašit nebo i ponížit.

Právní povědomí personálu porodnic je zcela scestné – zaměstnanci mají představu, že za rodičku a dítě „zodpovídají“ a že tedy rozhodují o tom, jakým způsobem bude porod veden a jak bude naloženo s novorozencem. Personál se rovněž domnívá, že může na tělo ženy i dítěte bez souhlasu sahat a dokonce na něm provádět zákroky bez informovaného souhlasu. Pokud žena chce něco jinak, pak má personál dojem, že musí použít všechny prostředky k tomu, aby ji dostal do jimi zaběhnutých kolejí.

Závažné je také to, že je péče často poskytována v rozporu s odbornými doporučeními Světové zdravotnické organizace (zásahy do průběhu normálního porodu bez indikace, medikalizace porodu, nadužívání nástřihů hráze, okamžité přerušování pupečníku, oddělování dětí od matek, aj.). Takže rozhodně nelze jednání personálu ospravedlnit tím, že je v nejlepším zájmu matek a dětí.

Jsem přesvědčena, že ženy, jejichž práva byla v porodnici pošlapána, by se měly ozvat. Nejjednodušší je dát zpětnou vazbu vedení nemocnice. Jak se ovšem některé ženy přesvědčily, taková stížnost bývá velmi často zametena pod koberec a jakékoliv pochybení je popřeno. Potom přichází v úvahu podat stížnost ke krajskému úřadu k odboru zdravotnictví. Ale mnohem efektivnější a dosud nevyužívaná možnost je stížnost k veřejnému ochránci práv.

Veřejný ochránce práv totiž disponuje pravomocí kontrolovat dodržování práv osob omezených na osobní svobodě. Daná osoba nemusí být někde zavřená na základě rozhodnutí soudu, ale ombudsman prověřuje i případy, kdy je osoba omezená na svobodě v důsledku závislosti na poskytované péči. Nejčastěji jde o léčebny dlouhodobě nemocných nebo psychiatrické léčebny, ale z podstaty věci jde i o případ porodů a s nimi spojenou hospitalizaci, neboť žena je v porodnici fakticky omezena na osobní svobodě a hlavně během porodu se prostě nemůže svobodně rozhodnout odejít. Bylo by zajímavé, kdyby se ombudsman konečně vyjádřil i k situaci v porodnicích a případně i inicioval nápravná opatření, aby se u nás již nerodilo jak ve stylu 50. let, ale s plným respektem k právům žen a dětí, jako na západ od nás.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama