Reklama
 
Blog | Zuzana Candigliota

Praktiky panovačné soudkyně Panské z Okresního soudu Havlíčkův Brod

Spolu s kolegou se zabýváme už několik let podmíněnými propuštěními z výkonu trestu. V naprosté většině případů jsou naši klienti odsouzení muži, ale loni jsem poprvé podávala žádost za odsouzenou ženu z Věznice Světlá nad Sázavou. Neočekávala jsem nic nestandardního, klientka jednoznačně splňovala podmínky pro podmíněné propuštění, ale to jsem se dosud nesetkala s nestandardními praktikami soudkyně Jany Panské, která si doslova „opanovala“ procesní pravidla v neprospěch odsouzených z této věznice, a to i v hladké součinnosti se státní zástupkyní a pracovníky věznice.

Výslech bez přítomnosti obhájce

Po podání žádosti i s přílohami včetně plné moci došlo k nestandardnímu nařízení „jednání“ ve věznici mezi mojí klientkou a pracovnicí soudu, o kterém jsem vůbec nebyla jako její obhájkyně vyrozuměna a dozvěděla jsem se o tom od klientky. Volala jsem tedy na soud a bylo mi sděleno, že jde o seznámení odsouzené s hodnocením věznice a že u toho advokát být přítomen nemůže. To mě tedy dost zarazilo, protože je to zjevně nezákonné, ale nakonec jsme se s klientkou rozhodly nechat „jednání“ proběhnout, aby se to neobrátilo proti klientce, která byla na dobré cestě k propuštění. Následně jsem se od ní dozvěděla, že účelem jednání bylo přesvědčit ji, aby žádost vzala zpět, protože věznice na ni ještě nezpracovala hodnocení, takže ať si to podá později. Klientka toto „přesvědčování“ vnímala jako nátlak a zastrašování.

Nepředvolání obhájce na veřejné zasedání

Následně mi nepřišlo ani předvolání na veřejné zasedání, opět jsem se o jeho nařízení dozvěděla od klientky a z aplikace Infosoud. No nic, neřešila jsem to a dostavila jsem se v daný termín na zasedání, které probíhá přímo ve věznici.

Snaha omezovat přítomnost veřejnosti

Nejprve personál na zasedání nechtěl pustit jako veřejnost všechny tři členy rodiny odsouzené (přítel, matka a sestra) a mého kolegu právníka. Já jsem tedy naštěstí vpuštěna byla a domáhala jsem se vpuštění i ostatních, neboť měli právo se jako veřejnost účastnit. Přítomná pracovnice mi s „medovým“ úsměvem sdělila, že je na uvážení pracovníka ostrahy, kolik lidí jako veřejnost pustí, a to i přesto, že sama soudkyně neměla problém s přítomností většího počtu lidí. Proti těmto řečem jsem se ohradila s tím, že jde o rodinu odsouzené, která má právo se účastnit. Pracovnici poklesl úsměv a vysílačkou tedy neochotně sdělila ostraze, že tedy advokátka na přítomnosti všech těch osob trvá.

Nerespektování zahlazení odsouzení

Před námi byl projednáván případ jiného advokáta a jeho klientky a ze soudní síně byla slyšet hlasitá diskuze. Když advokát vyšel, sdělil mi, že žádost jeho klientky byla zamítnuta z důvodu nějakého historického předchozího odsouzení, které již bylo dávno zahlazeno. Prý mu soudkyně řekla, že ona i krajský soud mají názor, že se může i k zahlazenému odsouzení přihlížet. Advokát konstatoval, že je to na ústavní stížnost, neboť v zákoně je jasně uvedeno, že bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Na můj zvědavý dotaz uvedl, že i jeho klientka byla nejprve navštívena pracovnicí soudu a přesvědčována k tomu, aby svou žádost vzala zpět, což vnímala jako zastrašování.

Přesvědčování ke zpětvzetí žádosti o podmíněné propuštění

Pak došla řada na moji klientku a dostavili jsme se všichni do soudní síně. Soudkyně byla nejprve překvapená, že má odsouzená obhájkyni, asi se ani před veřejným zasedáním neseznámila s žádostí a se spisem, protože jinak by si musela všimnout hlavičkového papíru advokátní kanceláře i přiložené plné moci. Hned v úvodu jsem soudkyni sdělila, že je přítomen partner odsouzené, jehož výslech navrhujeme. Soudkyně mě ovšem ihned přerušila s tím, že ještě než veřejné zasedání začne, tak s námi něco musí probrat. A začala s přesvědčováním, abychom žádost vzali zpět, neboť klientka je zatím v II. diferenční skupině a pro soudkyni to znamená, že není splněna podmínka polepšení. Prý když vezmeme žádost zpět, tak za měsíc už bude mít vězeňská služba hodnocení, na základě kterého bude klientka moci být přeřazena do I. diferenční skupiny. A to už by podmínka polepšení byla podle soudkyně splněna, takže by si klientka mohla podat žádost znovu.

Na to jsem soudkyni řekla, že klientka splňuje již nyní všechny podmínky pro to, aby byla podmíněně propuštěna:

  • vykonala nejen 1/3 trestu, která jí jako prvotrestané stačila, ale už i 1/2 (veřejné zasedání se konalo 2 měsíce od podání žádosti, takže mezitím dosáhla i na 1/2),
  • ve výkonu trestu byla poprvé,
  • nastoupila řádně a včas,
  • splácí škodu poškozeným (zbývá asi 66.000 Kč) a další své dluhy,
  • pracuje ve výkonu trestu + nejsou k ní žádná negativní zjištění,
  • má podporu rodiny + má rodinné důvody (péče o 8letého syna + péče o postiženého sourozence svého partnera, který má svého sourozence v péči),
  • má bydlení i přislíbenou práci od bývalého zaměstnavatele.

Sdělila jsem soudkyni, že nelze formalisticky vycházet z diferenční skupiny, což ani není zákonná podmínka. Pokud není dosud zpracované hodnocení ze strany věznice, je třeba vycházet z dalších důkazů, například ze svědecké výpovědi pracovnice věznice ohledně chování odsouzené a dalších důkazů. Pokud je člověk ve výkonu trestu krátce, tak ani nemá šanci dosáhnout na přeřazení do I. diferenční skupiny. Navíc pokud ten člověk pracuje, tak má mnohem menší možnost se účastnit aktivit věznice a získávat tím odměny. Také jsem jí sdělila, že její výklad, že nepřeřazení do I. diferenční skupiny znamená nesplnění podmínky polepšení, je v rozporu se smyslem zákona, který naopak umožňuje žádat u osob poprvé ve výkonu trestu o podmíněné propuštění už v 1/3. To by se možnost podmíněného propuštění u výkonu trestu do 1 roku mohla úplně zrušit. Rovněž jsem zmínila rigorózní práci trestního soudce Romana Vicherka, podle jehož názoru u krátkých trestů nemůže skutečnost, že nedošlo z důvodu formálních lhůt ve věznici k vyhodnocení programu zacházení, vést ke konstatování, že podmínka polepšení nebyla splněna.

Poradily jsme se tedy s klientkou. Sdělila jsem jí, že dle mého názoru jsou všechny podmínky splněny pro to, aby byla propuštěna, a že považuji jednání soudkyně za zcela vybočující z běžné praxe. Poučila jsem ji, že je možnost na jednání trvat a pak si proti případnému zamítnutí podat stížnost, která má šanci na úspěch a může být vyřízena už za měsíc. Další možnost je vyhovět návrhu soudkyně a vzít žádost zpět. Soudkyně mluvila sice o tom, že za měsíc bude mít vězeňská služba hodnocení, ale to neznamená, že ji za měsíc pustí. Za měsíc si teprve znovu požádá a v tomto případě bylo nařízeno jednání až po 2 měsících od žádosti, takže de facto by to znamenalo, že by se další jednání konalo třeba za 3 měsíce. Ale ani tak klientka nemá žádnou 100% záruku, že ji pak pustí. Sdělila jsem klientce, že bych jí doporučila žádost projednat teď. S tím klientka souhlasila.

Projednání žádosti – výslech vychovatelky a její nepochopitelné závěry

Bylo tedy zahájeno jednání a soudkyně rovnou začala číst důkazy, mj. zprávu věznice, podle které si odsouzená standardně plní svoje povinnosti, je pracovně zařazena a výkon trestu postupně plní svůj účel atd. Pak došlo k výslechům. Nejprve byla vyslechnuta odsouzená, která uvedla, že lituje své trestné činnosti a že byla hloupá, poznamenalo to celou její rodinu a syna, výkon trestu už ji dostatečně poučil a určitě se žádné další trestné činnosti již nedopustí. Využije nabídnuté pomoci své rodiny, část rodiny totiž vůbec o její trestné činnosti předtím nevěděla.

Pak byla vyslechnuta vychovatelka, která při výslechu uvedla, že odsouzenou hodnotí jako standardní odsouzenou, ovšem nikoliv jako nadstandardní, protože má možnost například aktivity „práce s trestným činem“, ale nezajímala se o možnost účasti v této aktivitě. Na můj dotaz pak uvedla, že jí tato aktivita ovšem vůbec nebyla nabídnuta, ale podle pracovnice se měla sama zajímat, zda je taková aktivita k dispozici. Dále uvedla, že má odsouzená jen částečný náhled na svou trestnou činnost, a na dotaz, z čeho vyplývá pouze částečný náhled, uvedla, že nemluví o své trestné činnosti, ale jako důvod, proč se chce dostat na svobodu, uvádí pouze svého syna. Na dotaz také uvedla, že nebylo v možnostech odsouzené získat více odměn, měla možnost získat pouze jednu odměnu, kterou i získala. Na dotaz, jak je odsouzená hodnocena ze strany nadřízených pracovníků při pracovním zařazení, uvedla pracovnice, že nemá informace. Dále na dotaz uvedla, že k odsouzené nejsou žádná negativní zjištění.

Snaha nevyslechnout partnera odsouzené a závěrečné řeči

Pak jsme navrhli výslech partnera odsouzené. Soudkyně sdělila, že kvůli tomu, že byl přítomen v jednací síni, ho vyslechnout nemůže. Prý jsem ho měla poslat za dveře. Na to jsem jí sdělila, že už na začátku při svém příchodu jsem upozorňovala na to, že ho chceme vyslechnout jako svědka a není úkolem advokáta kohokoliv posílat za dveře, to byl měl dělat soud. Také jsem upozornila na to, že svědek má být slyšen k rodinné situaci a péči o děti, což je věc, která nebyla dosud na jednání řešena, takže nemůže být jako svědek ovlivněn něčím, co slyšel. Rovněž jsem upozornila na to, že pracovnice soudu také byla celou dobu přítomna, přesto byla slyšena jako svědek. Soudkyně nakonec souhlasila s výslechem svědka.

Partner odsouzené popsal rodinnou situaci tak, že jejich syn je v první třídě a špatně snáší nepřítomnost matky, má problém se soustředit, i učitelka ho upozorňovala na synův špatný psychický stav. Dále partner uvedl, že má v péči svého postiženého sourozence a že oběma dětem chybí podpora a péče odsouzené. Co se týká trestné činnosti, tak partner uvedl, že částečně o trestné činnosti odsouzené věděl, o části však nevěděl. Když to vyšlo najevo, chtěl jí pomoci a nadále jí chce pomoci, mj. splácet dluhy a v tom, aby žila řádně.

Nakonec došlo k závěrečným řečem. Státní zástupkyně navrhla zamítnutí žádosti, ale nikoliv z toho důvodu, že je odsouzená zařazena v II. diferenční skupině, ale z toho důvodu, že se nezajímala o aktivity a její přístup nebyl nadstandardní, ale pouze standardní, odsouzená nemá úplný náhled na trestnou činnost, proto není splněna podmínka polepšení a není třeba hodnotit ani to, zda je u ní předpoklad řádného života.

Součástí mojí závěrečné řeči bylo zopakování toho, co již bylo řečeno na začátku, tedy všech bodů, které odsouzená splňuje. Dále jsem uvedla, že u podmínky polepšení není možné klást k tíži odsouzené, že se nezajímala o aktivitu práce s trestným činem, která jí ani nebyla nabídnuta. Z důvodu, že ve výkonu trestu navíc pracuje, by ani na další zájmové aktivity, které jí nabídnuty byly, neměla čas jako ty odsouzené, které nepracují. Naopak to, že pracuje a postupně hradí škodu, by naopak mělo být bráno jako projev polepšení, stejně jako to, že nastoupila do výkonu trestu řádně a včas, což už od počátku ukazuje na sebereflexi a zodpovědnost. Také jí není možné klást k tíži, že jako svou prioritu uvádí péči o syna a nemluví o trestné činnosti, což bylo tendenčně vyhodnoceno jako částečný náhled na trestnou činnost. Odsouzená uvedla, že ji výkon trestu ovlivnil a že se poučila, nejsou k ní žádná negativní zjištění, získala všechny odměny, které získat mohla. Ustálená rozhodovací soudní praxe je taková, že u prvotrestaných je podmíněné propuštění takřka automatické, pokud na straně odsouzeného nejsou dána nějaká negativní zjištění. A to je u odsouzené splněno. Také jsem zmínila veřejný zájem: jednak z hlediska poškozených je dán zájem na rychlém splacení škody, což odsouzená bude lépe plnit při práci na svobodě, kde vydělá mnohem více než ve věznici, dále z hlediska veřejného zájmu a nákladů daňových poplatníků je v tomto případě již další výkon trestu zbytečný, neboť účelu trestu bylo dosaženo. Proto jsem navrhla podmíněné propuštění.

Zamítnutí žádosti odsouzené a opačné rozhodnutí krajského soudu

Pak následovalo vyhlášení rozhodnutí: Soudkyně žádost zamítla s odůvodněním, že nebylo prokázáno polepšení. Uvedla, že pokud se oprostí od diferenční skupiny, tak stále je odsouzená hodnocena jen jako průměrná, účel výkonu trestu je podle věznice postupně naplňován, odsouzená jen hledala důvody, proč spáchala trestnou činnost a důvodem propuštění nemůže být rodinná situace.

Proti rozhodnutí jsme na místě podaly stížnost do protokolu, která byla následně doplněna podrobným písemným odůvodněním. V něm jsme poukázaly na systematické porušování práv odsouzených na spravedlivý proces ze strany soudkyně Panské, která běžně za odsouzenými žadatelkami posílá svoji pracovnici, která na ně bez přítomnosti obhájce činí nátlak, aby svou žádost vzaly zpět. Poukázaly jsme na řadu jiných řízení o podmíněném propuštění vedených soudkyní Panskou, ve kterých po „výslechu“ (rozuměj: nátlaku) ze strany pracovnice soudu bylo řízení zastaveno s výsledkem „navrhovatel vzal návrh zpět“. Tento přehled nezákonné praxe soudkyně dokonale umožňovala aplikace Tomáše Peciny „Přehled soudních jednání“, která byla součástí „Právnických výpočtů“, ale kvůli šikaně Úřadu pro ochranu osobních údajů již není v provozu.

Na základě naší stížnosti Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozhodnutí okresního soudu a rozhodl o podmíněném propuštění klientky. K našim námitkám ohledně nezákonných praktik soudkyně uvedl:

„K procesním námitkám odsouzené ohledně nevyrozumění obhájkyně o prováděných úkonech, tj. výslechu odsouzené pracovnicí soudu a posléze nařízeného veřejného zasedání, lze uvést, že tyto námitky byly zcela důvodné a okresní soud nepostupoval správně, pokud obhájkyni odsouzené, která plnou moc do spisu doložila spolu s žádostí o podmíněné propuštění, o daných úkonech nevyrozuměl. Tím byla porušena procesní práva odsouzené, nicméně tento postup na závěrech krajského soudu s ohledem na změnu rozhodnutí okresního soudu nemohl nic změnit.“

Pár slov na závěr

Celá tato kauza je loňská záležitost, jenž mě svou nehorázností přiměla sepsat tento článek, který ale ležel dlouhou dobu nedokončen. Teď ale kolegyně advokátka zveřejnila podobné nehorázné jednání soudce na facebooku, ale bez uvedení jména soudu a soudce. To mě přimělo okamžitě tento příběh dokončit a zveřejnit, protože prasácké jednání soudců by mělo být zveřejňováno i s jejich jménem, když už nekompetentní soudci mají tu výhodu, že je nejde tak snadno vyhodit, což by zrovna v tomto případě rozhodně bylo na místě. Tato soudkyně je kompetentní dělat tak maximálně zapisovatelku, ale ani to ne. No aspoň na základě naší stížnosti musela přestat posílat svoji pracovnici zastrašovat odsouzené…

Publikováno se souhlasem klientky.

Reklama